Michel Galabru

Michel Galabru je i není hvězdou francouzského filmu. Jeho filmové a televizní role jdou do stovek, počet těch hlavních by se ale dal spočítat na prstech jedné ruky. Přesto jeho tvář dobře známe i u nás, protože sekundoval těm nejslavnějším jako byli Louis de Funés, Jean-Paul Belmondo nebo kdysi velmi populární skupina Les Charlots, fajnšmekři si jej všimnou i ve slavné sérii o Angelice. Michel Galabru se narodil v roce 1922 v Maroku, dětství a mládí trávil mimo jiné v jižní Francii, kde přišel na chuť umění a po maturitě s vyznamenáním vystudoval pařížskou konzervatoř. V letech 1950-1957 vystupoval na nejslavnější francouzské divadelní scéně, Comédie Française, a to převážně v klasickém repertoáru. Poté odešel působit do pařížských kabaretů a na divadelní kariéru víceméně rezignoval, i když se na jeviště sporadicky vracel až do pozdního věku. Od počátku 50. let se totiž zároveň začal objevovat ve filmu, který se následně stal jeho doménou. Galabru disponuje nesporným hereckým talentem, ale jeho vizáž průměrného Francouze vedla k tomu, že byl obsazován převážně do epizodních a vedlejších rolí; časem se ale z jeho vedlejších rolí nezřídka staly role takříkajíc „druhé hlavní“. Poprvé na sebe výrazně upozornil ve slavné Knoflíkové válce (La Guerre des boutons, 1962), ještě více pak v prvním četnickém filmu Četník ze Saint-Tropez (Le Gendarme de Saint-Tropez, 1964), kde po boku L. de Funése vytvořil kreaci vrchního strážmistra Gerbera. Toho pak hrál i ve všech dalších pokračováních četnické série a tato role mu pochopitelně přinesla značnou popularitu, ostatně jako všem zúčastněným. S Funésem hrál i v několika dalších filmech (Tonoucí se stébla chytá, 1967; Jo, 1971). V roli komorníka se mihnul také ve filmu Angelika a král (1966). Pro české diváky je známá i jeho role hokynáře Emila ve filmu Velký bazar (Le Grand bazar, 1973), kde hrál po boku tehdy populární skupiny Les Charlots. Výrazným přelomem v Galabruho kariéře byl rok 1976. Tehdy dostal dvě výrazné hlavní role; první byla ve filmu Vrátný od Maxima (Le Chasseur de chez Maxim’s, 1976). Také tato jeho první hlavní role v komedii zvýšila jeho popularitu. V témže roce pak dostal nečekanou příležitost pro své charakterní herectví – za svou výborně ztvárněnou roli duševně nemocného vraha dívek v dramatu Soudce a vrah (Le juge et l’assassin, 1976) získal v roce 1977 cenu Cézara, francouzskou obdobu amerických Oscarů. Tento překvapivý úspěch pak vedl k tomu, že v dalších letech již nebyl obsazován výhradně do komedií, i když při jeho filmografii bezmála deset titulů ročně dostával pochopitelně příležitosti v různých žánrech, tedy nadále i v komediích. Na Cézara byl nominován znovu za role ve filmech Kamikaze (sci-fi horror z roku 1986), Sans défense (1989; zde hrál staříka pátrajícího po svém zmizelém vnukovi), naposledy získal nominaci za vedlejší roli kolaborantského šmelináře ve filmu Uranus (1990). Na přelomu 80. a 90. let přesunul Galabru své aktivity především na pole televizní tvorby, ale i filmování se nadále věnuje; jeho zatím posledním snímkem je San Antonio (2004), příležitostně se dodnes objevuje i na divadelních prknech. Svá největší léta slávy má dnes Galabru pochopitelně již za sebou, přičemž paradoxně není zcela ztotožněn s faktem, že na jeho gloriole se nejvíce podílí četnická série, protože se domnívá – a v tom s ním lze jen souhlasit – že natočil podstatně kvalitnější filmy.