Plinio Fernando

"Chudák holka, ta je ale ošklivá," myslela jsem si v sedmdesátých letech při sledování filmů s panem účetním Fantozzim. "To snad ani nemůže být pravda." A nebyla. Ta holka totiž nebyla holka, ale kluk, vlastně mladý osmadvacetiletý muž. Plinio se narodil do židovsko italské rodiny v africkém Tunisu, odkud se rodina přestěhovala v roce 1952 do Říma. Plinio trpěl od narození degenerativním onemocněním, to mu však nebránilo, aby vystudoval elektrotechniku. Avšak herectví jej přitahovalo více, proto ještě studuje na divadelní akademii a hraje v klasických divadelních rolích. V roce 1975, když už je mu 28 let, přichází osudová nabídka od filmu. Režisér Luciano Salce si jej vybírá pro roli dívky Mariangely, nezletilé dcery účetního Fantozziho. Pliniovu tvář, tenoučké ruce a drobnou postavu stačí obléci do dívčích šatů a dotvořit culíkatou parukou. Ošklivá Mariangela je na světě. Během osmnácti let hraje Plinio tuto postavu v osmi filmech o účetním Fantozzim. Ve třech posledních ještě navíc vnučku Ugu, dceru Mariangely. Mezitím dostal ještě příležitost v dalších filmech, ale i když to nebyly ženské postavy, o mnoho lepší to nebylo. S posledním dílem Fantozziho, v 46 letech věší herectví na hřebík a oddává se plně studiu sochařství. Dnes se malý, nemocně vypadající stařík živí svou sochařskou tvorbou. Přes všechny nepřízně osudu, které si přinesl na svět spolu se svou genetickou dispozicí, působí velice křehce a laskavě. O svém životě vypráví mírně uskřípnutým hlasem klidně a bez hořkosti. Nikdy se neoženil a obdivuje Moniku Bellucci. Často je v kontaktu se svými dvěma sestrami, které o něm říkají, že bratr je fantastický člověk, ušlechtilý a velkorysý. Meravigliosa persona!