Henri Vilbert

Francouzský herec Henri Vilbert má na svém kontě více než sto filmových rolí a jednu prestižní cenu z festivalu v Benátkách, svou uměleckou kariéru strávil ale především na divadelním jevišti. Narodil se jako Henri Miquely v Marseille, na cestu k divadlu jej nasměroval jeho strýc, taktéž herec Henri Vilbert (1870-1926), který se uplatnil hlavně v muzikálu. Jeho umělecký pseudonym Vilbert pak přijal i synovec Henri, který se od konce dvacátých let 20. století začal objevovat na pařížských scénách. Jako jižanský typ s charakteristickým přízvukem našel uplatnění v úspěšných divadelních hrách Marcela Pagnola situovaných do Provence (Marius, 1929; Fanny, 1931) prezentovaných v Théâtre de Paris. Není nijak překvapivé, že se objevil i ve filmové adaptaci Pagnolovy hry TOPAZE (1933), v menších rolích se ale před kamerou objevoval již předtím, připomeňme například komedii TELEFONÁT (Un coup de téléphone, 1932). Dále hrál ve zfilmovaném románu PANÍ BOVARYOVÁ (Madame Bovary, 1933), jeho filmografie se ale začala rozrůstat především o nenáročné komedie, několikrát točil například s populárním zpěvákem Georgesem Miltonem. S ním ostatně spolupracoval i na jevišti, v polovině 30. let účinkoval v muzikálech a operetách, v Théâtre Mogador hrál ve Frimlově operetě Rosemarie. Za druhé světové války se Henri Vilbert zviditelnil menšími rolemi v dramaticky laděných filmech, uvedených i v našich tehdejších kinech (VRAH BYDLÍ V ČÍSLE 21 - L'assassin habite au 21, 1942; ĎÁBLOVA RUKA - La main du diable, 1943), z početnější spolupráce s režisérem Richardem Pottierem připomeňme jeho účast na detektivce KOMISAŘ MAIGRET ZASAHUJE (Picpus, 1943) nebo roli šéfkuchaře ve filmu SKLEPY V HOTELU MAJESTIC (Les caves du Majestic, 1944), opět s postavou komisaře Maigreta. Na dřívější spolupráci s Henri-Georgesem Clouzotem navázal později s filmem MANON (1949), kde hrál lodního kapitána, točil také s Marcelem Pagnolem (MANON OD PRAMENE - Manon des sources, 1952). Svůj jižanský temperament zúročil i v titulní roli komedie FORTUNÉ Z MARSEILLE (Fortuné de Marseille, 1952). Na přelomu 40. a 50. let točil Henri Vilbert několik filmů ročně, v některých se dostal i k velkým hereckým příležitostem. Se slavnou hvězdou Danielle Darrieux vytvořil ústřední pár ve filmu PÁNBŮH BEZ VÍRY (Le bon Dieu sans confession, 1953), který mu vynesl Volpiho pohár pro nejlepšího herce na festivalu v Benátkách. Na to logicky navázaly i nabídky k filmování z Itálie, kde hrál hlavní role například ve filmech ZLODĚJKA (La ladra, 1956) nebo NOČNÍ MĚSTO (Citta di notte, 1958), středně velkými úlohami se ale zviditelňoval nadále také v práci významných francouzských režisérů jakými byli Jean Delannoy, André Cayatte nebo Julien Duvivier. Pokračoval samozřejmě i v práci pro divadlo, v této době vystupoval například v Théâtre des Célestins, v šedesátých letech začal točit také v televizi, kde hrál v několika seriálech. Z pozdější Vilbertovy práce pro film se sluší vzpomenout postavu otce titulního hrdiny v historickém filmu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1961) nebo soudce v justičním dramatu MEČ A VÁHY (Le glaive et la balance, 1963), ještě v této době ale dostával hlavní role kriminalistů, které jej provázely již delší dobu (PŘÍPAD 1413 - Le dossier 1413, 1962). Znovu jednoho ze soudců hrál ve filmu PŘÍPAD DOMINICI (L'affaire Dominici, 1973), mezitím se mihnul i po boku J. P. Belmonda ve filmu SMŮLA (La scoumoune, 1972). Před filmovou kamerou stál naposledy ve snímku POZOR, DĚTI SE DÍVAJÍ (Attention, les enfants regardent, 1978) s Alainem Delonem v hlavní roli, poté vystupoval ještě v televizi. Henri Vilbert zemřel v jižní Francii v Cagnes-sur-Mer 20. dubna 1997 ve věku 93 let.