René Navarre

Francouzský herec René Navarre proslul především titulní rolí v prvním filmovém zpracování oblíbené literární předlohy o záhadném zločinci Fantomasovi, následně byl hvězdou němé éry, až příchod zvuku znamenal postupný útlum herecké kariéry. Narodil se jako Victor René Navarre v Limoges a tady také žil do svých šestnácti let, načež odešel do Paříže a začal se živit jako divadelní herec. Po skromných začátcích na Montmartru vystřídal řadu scén v Paříži i regionálních divadlech. S filmem začal spolupracovat hned v počátcích němé éry a od roku 1909 točil pro společnost Gaumont. Jeho první rolí před kamerou byla postava slavného propagátora neméně slavného popravčího nástroje doktora Guillotina v krátkém historickém filmu ANDREA CHÉNIER (1909). Tento film režíroval slavný Louis Feuillade, s nímž pak Navarre natočil i další filmy, před kameru jej ale zvali i další průkopníci němého filmu (Léonce Perret, Albert Capellani). Zhruba od roku 1911 hrál René Navarre téměř výhradně ve filmech Louise Feuillada, v roce 1912 například natočil sérii krátkých snímků s dětskou hvězdou René Darym. Sám Navarre se stal skutečnou filmovou hvězdou o rok později opět díky spolupráci s Feuilladem, který v letech 1913-1914 natočil pět dlouhometrážních filmů na motivy oblíbených románů o králi zločinců Fantomasovi. Prvním z nich byl titul VE STÍNU GILOTINY (Fantômas – À l’ombre de la guillotine, 1913), následovaly snímky FANTOMAS (Juve contre Fantômas, 1913) a MRTVÝ, KTERÝ ZABÍJÍ (Le mort qui tue, 1913), v dalším roce pak měly premiéru filmy FANTOMAS KONTRA FANTOMAS (Fantômas contre Fantômas, 1914) a FALEŠNÝ ÚŘEDNÍK (Le false magistrat, 1914), které již měly délku celovečerních filmů. Příběhy o Fantomasovi sice vycházely z literárního braku, ale díky osobnosti režiséra a některým později často opakovaným filmařským postupům v rámci kriminálního žánru patří dnes do zlatého fondu francouzské kinematografie. Proto byly také dochované filmové kopie renovovány a v roce 2005 vydány na DVD. René Navarre díky tomu dodnes zůstává v mezinárodním povědomí zájemců o němou éru. Na začátku první světové války byl povolán do armády, již v roce 1915 se ale vrátil do civilu a v následujících letech se více věnoval filmové produkci, pokoušel se i o režii. Během dvacátých let zůstával vyhledávaným hercem hlavních rolí (VIDOCQ, 1922), i když později vzhledem k pokročilému věku zájem o něj postupně klesal. Ozvučení filmu na přelomu 20. a 30. let znamenalo definitivní úpadek Navarrovy kariéry, protože jeho příliš teatrální projev nestačil požadavkům na moderní filmové herectví. Ve třicátých letech odehrál nicméně ještě několik vedlejších rolí. Po boku začínajícího Jeana Gabina se objevil jako profesor Bergmann ve filmu MEFISTO (Méphisto, 1931), později byl policejním inspektorem v kriminálce DETEKTIV ARSENE LUPIN (Arsène Lupin, détective, 1937), role důstojníků nebo právníků odehrál také v několika nenáročných komediích. V ambiciózním projektu BRAZZA ANEB EPOPEJ Z KONGA (Brazza ou l’epopée du Congo, 1937) ztvárnil ministra zahraničí Julese Ferryho, naposledy se před kamerou objevil jako tajemník v komedii PŘEKVAPENÍ Z RÁDIA (Les surprises de la radio, 1940). V roce 1940 odešel René Navarre do soukromí a zemřel jako dávno zapomenutý v malém městečku Azay-sur-Cher 8. února 1968 ve věku devadesáti let. Byl dvakrát ženatý, poprvé od roku 1912 s herečkou Nelly Palmer, s níž se předtím seznámil před kamerou. Po ovdovění se v roce 1924 podruhé oženil s herečkou Elmire Vautier (1897-1954), toto manželství skončilo v roce 1936 rozvodem.