Marie Motlová

Představitelka energických babiček, Marie Motlová, se narodila v Boru u Tachova dne 1. května roku 1918. Její rodiče si přáli mít z dcery typickou hospodyňku a maminku od početné rodiny. Mladá Maruška však měla jiné plány – toužila po divadle. Přesto vystudovala obor zdravotní sestra a této profesi se nějaký čas také věnovala. Divadlo však stále bylo jejím velkým snem, a sice natolik, že i přísní rodiče ustoupili a své dceři povolili studia na pražské konzervatoři. DIVADELNÍ CESTA Konzervatoř absolvovala Marie Motlová ještě v době okupace. V té době se objevila v několika inscenacích Divadélka ve Smetanově muzeu, jednu sezónu působila také v Divadle E. F. Buriana. Posléze se dostala až do Studia Národního divadla, kam ji angažoval Jindřich Honzl. V činohře Národního divadla působila Marie Motlová do roku 1950. Její slibně rozběhnutá divadelní kariéra však pak dostala trhlinu. Paní Marie vážně onemocněla a na nějaký čas se musela všech uměleckých aktivit zcela vzdálit. Také v soukromém životě neměla následoval po krátkém manželství brzy rozvod. Avšak díky své vrozené cílevědomosti se Marie Motlová po čase opět vrací do umělecké sféry. Působí jeden čas také jako hlasatelka v pražském rozhlase, v polovině 50. let získává angažmá v Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi, zde zůstala plných 10 let a byla zde velmi spokojená. V roce 1966 dostala nabídku z Kladna. Divadlo Jaroslava Průchy projevilo zájem o tuto energií sršící dámu a neuvěřitelným hlasovým projevem. Kladno se stalo osudné, tentokrát však v ryze pozitivním slova smyslu, Marii Motlové i po soukromé stránce. Podruhé se provdala za kladenského herce Karla Fridricha. Postavy, které zde ztvárnila na jevišti, byly opravdu různorodé – byla např. Horačkou v Maryše, Mámou v Princezně Pampelišce, slečnou Růženkou v Létě, Marti Owenovou v Anně Christie, Bezinkovou v Baladě od kolotočů či Ambrou ve Třech na lavičce. PRÁCE PŘED KAMEROU V době kladenského angažmá se Marie Motlová objevila poprvé také před filmovou kamerou. Byl to režisér Jaroslav Papoušek, koho energická, mírně korpulentní paní, zaujala svou bezprostředností. Rázem byla „babí“ z trilogie o rodině Homolkových na světě. Byla přirozená, svá. Takovou představitelku staré paní Homolkové J. Papoušek hledal. V tu ránu se na přelomu 60. a 70. let zrodila nová filmová i televizní herečka, která šla z role do role. Hrála různé bezejmenné figurky (TAKŽE AHOJ, 1970); jeptišku (PETROLEJOVÉ LAMPY, 1972); listonošku (ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU, 1976); zvědavou sousedku (JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU, 1978) a další postavičky. V televizních projektech ji asi nejvíc máme spojenou s postavou dobromyslné babi Kubánkové u výkupu lahví v seriálu ŽENA ZA PULTEM či starostlivé hospodyně Emy v domácnosti primáře Sovy v legendárním seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (oba seriály z roku 1977). Často spolupracovala i se svým „objevitelem“ Jaroslavem Papouškem, např. v komedii TELEVIZE V BUBLICÍCH ANEB BUBLICE V TELEVIZI (1974) či KONEČNĚ SI ROZUMÍME (1976). Slovenský režisér Dušan Hanák byl rovněž fascinován bezprostředním projevem paní Motlové a svěřil jí hned dvě herecké příležitosti. Poprvé se objevila v poetickém snímku Hanákově s názvem RUŽOVÉ SNY (1976) a dále ve filmu JÁ MILUJEM, TY MILUJEŠ (1981). Z ostatních postav a postaviček, kterých před kamerou filmovou i televizní vytvořila téměř k padesátce, stojí za zmínku např. postava divadelní garderobiérky Kopečkové v dramatickém snímku KAŽDÉMU JEHO NEBE z roku 1981. Jednalo se o tragický příběh herečky Xeny Longenové, kterou výborně ztvárnila Jaroslava Obermaierová. V roce 1984 natáčí Marie Motlová opět s Jaroslavem Papouškem poněkud nahořklou komedii VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU, kde ztvárnila postavu penzistky. Bohužel se jednalo o jedno z posledních vystoupení této výborné komediální herečky před kamerou vůbec. Zemřela o rok později, dne 26. srpna 1985 v Praze. Bylo jí pouhých 67 let. Zpracováno dle publikace: ROHÁL, Robert: Mistři malých rolí, nakladatelství XYZ, Praha, 2005, 1. vyd.