Ján Bzdúch

Herec a režisér Jan Bzdúch, který se věnoval také divadelnímu výtvarnictví, byl jednou z nejvýraznějších postav poválečného profesionálního divadla na Slovensku. Bzdúch, jenž svým umem spoluvytvářel moderní slovenské herectví, zemřel po delší nemoci ve věku nedožitých 85 let. Divadlo: S herectvím začínal J. Bzdúch už jako ochotník v čase gymnaziálních studií v Prešově, kde byl v letech 1944-5 členem místního Slovenského divadla. V r. 1945 založil Bzdúch spolu s J. Borodáčem a dalšími nadšenci Národní divadlo Košice, které se později přetransformovalo ve Státní divadlo. Období normalizace nebylo k Bzdúchovi příznivě nakloněné, ale soudruzi nemohli jeho hluboce lidskou a hereckou osobnost dlouho ignorovat. Bzdúch po celý svůj život odolával lákadlům z centra divadelního slovenského dění a i když svým herectvím domácí scénu dávno přerost, zůstal jí věrný. S košickým divadlem byl Bzdúch svázán více než 4o let a pracoval zde až do r. 1983, kdy odešel do důchodu. Po dobu své bohaté herecké kariéry na divadle vytvořil Jan Bzdúch okolo 2oo rolí a mnoho činoherních inscenací také sám režíroval. V hrách domácí i světové klasiky, stejně jako v moderní drámě, se Bzdúch svým vitálním instinktem zmocňoval nejrozmanitějších figur. Jeho herectví nebylo uměním vášnivých gest, ale herectvím vnitřního chvění, což dokázal v titulní roli Shakespearova Othella nebo v jeho milované postavě Jeroma de Courvoiseira z Rollandovy Hry o lásce a smrti. Nezapomenutelným pro mnohé zůstane také jako Willy Loman ve Smrti obchodního cestujícího Arthura Millera. Ruské klasické hry Čechova, Dostojevského, Gorkého nebo Ostrovského nabídly Bzdúchovi celou řadu hereckých kreací a díky schopnosti ostře diferencovat svoji figuru, vytvořil celou galerii typů také v divadelní české a slovenské klasice. S prkny, co znamenají svět se Jan Bzdúch rozloučil rolí Leonida Sergejeviče Bryzgalova ve hře Valerie Vrublevské Zasedání katedry, ale po premiéře cenzura závěrečný akt ze hry odsekla a Bzdúch díky tomu svou poslední divadelní roli nikdy nedohrál. Film, televize: Před kamerou debutoval Jan Bzdúch menší úlohou ve Wassermanově veselohře Čertova stěna a malé role od té doby zůstaly jeho filmovým údělem. Také Slovenská televize si všimla Bzdúchova talentu a díky tomu s televizí spolupracoval od jejího prvopočátku. Plné vytížení na košickém jevišti, na hony vzdálené od centra filmových studíí, odsoudilo Bzdúcha být navždy jen výrazným typem pro určitý druh rolí a i to jen zřídka. Bzdúch tak byl několikrát knězem, důstojníkem a nebo s úspěchem vytvářel rodičovské postavy dospívajících dětí. To, že na filmovém plátně nehrál ústřední postavy Bzdúch najevo nedával a svým drobným rolím přesto vtisknul schopnost charakteru. Tituly a ocenění: Jan Bzdúch je laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda za herecký výkon roku 1956, ale tuto cenu nedostal jen za svého Othella. Ve shodě s duchem a logikou té doby cenu získal s přihlédnutím k postavě Beresta z Kornijčukovy hry Chirurg Platon Krečet, kterou odehrál ve stejné sezoně. V r. 1969 byl J. Bzdúch jmenován zasloužilým umělcem. Knižní publikace: Jan Bzdúch je autorem vzpomínkové knihy Ošlehnutý oponou: vzpomínky herce, která vyšla v r. 197o. Divadlografie (výběr): Tajovský - Ženský zákon (Štefko); Shakespeare - Zkrocení zlé ženy (Petruccio); Gogol - Revizor (Ljapkin-Ťapkin); Shakespeare - Othello (Othello); Kornijčuk - Chirurg Platon Krečet (Berest); Pogodin - Muž s puškou (Šandrin); Shakespeare - Veselé paničky windsorské (Falstaff); Čechov - Strýček Váňa (Astrov); Čapek - Bílá nemoc (doktr Galén); Shakespeare - Hamlet (Claudius); Madách - Tragédie člověka (Lucifer); Dürrenmatt - Fyzikové (Möbius); Vrublevska - Zasedání katedry (Leonid Sergejevič Bryzgalov); …