Gérard Buhr

Francouzský herec Gérard Buhr hrál ve více než sedmdesáti filmech, jazykové vybavení mu umožnilo zúčastnit se řady mezinárodních projektů, mimo jiné se uplatnil také jako spisovatel a scenárista. Pocházel ze Štrasburku, ale od roku 1940 žil s rodiči v Cannes. Tady se později setkal s Gérardem Philipem, který mu pomohl odstartovat kariéru u filmu. Na stříbrné plátno vstoupil Buhr v roce 1950 podružnými rolemi hned v osmi filmech, poprvé jej diváci v kinech mohli zahlédnout v dramatu ZASTŘELEN ZA ÚSVITU (Fusillé a l’aube, 1950), objevil se také jako novinář v Hunebellově detektivce DEJTE SI POZOR NA BLONDÝNKY (Méfiez-vous des blondes, 1950). I když hrál jen vedlejší role, v první polovině padesátých let byl vytíženým hercem a točil několikrát ročně. Z hodnotnějších počinů připomeňme drama z počátku druhé světové války PRVNÍ PO BOHU (Maitre apres Dieu, 1951), kde hrál německého důstojníka, po boku již zmíněného Gérarda Philipa se mihnul jako voják ve slavném FANFÁNOVI TULIPÁNOVI (Fanfan le Tulipe, 1952). Větší prostor mu poskytl například Henri Decoin ve filmu ZRALÉ PRO ZABITÍ (Bonnes a tuer, 1954), kde hrál Williama Jordana, amerického přítele hlavního hrdiny (Michel Auclair). Ve filmu VZPOMÍNKY POLICAJTA (Mémoires d’un flic, 1956) byl v roli Gérarda synem představitele titulní role, slavného Michela Simona. Od roku 1954 nacházel uplatnění na divadelních jevištích, několikrát vystupoval v Théâtre Hébertot, hrál také na dalších pařížských scénách. Později spolupracoval i s televizí a hrál například v pěti epizodách oblíbeného detektivního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1958-1978). Filmoví kritici ocenili jeho výkon v úloze pasáka Marca v Melvillově filmu BOB HAZARDÉR (Bob le flambeur, 1956), články ve filmových časopisech tehdy neváhaly navíc zmínit Buhrovou fyzickou podobnost s americkým Kirkem Douglasem. Uplatnění v mezinárodně obsazených filmech umožnila Buhrovi znalost angličtiny a němčiny. Jako detektiv se objevil v Hitchcockově filmu CHYŤTE ZLODĚJE (To Catch a Thief, 1955), po boku Curda Jürgense pak hrál ve filmu MICHAL STROGOV (Michel Strogoff, 1956). Zatímco ve filmech významných režisérů (Anatole Litvak, Jean Renoir, René Clair) se míhal jen v epizodních výstupech, větší příležitosti dostal například ve špionážních filmech Raoula André, znovu točil také s J. P. Melvillem (KNĚZ LÉON MORIN – Léon Morin, pretre, 1961). V šedesátých letech se Buhrova kariéra u filmu dostala do útlumu, o to více hrál v divadle a televizi. V mezinárodním měřítku jej znovu zviditelnil válečný film NOC GENERÁLŮ (The Night of the Generals, 1967), kde hrál plukovníka von Stauffenberga, známého iniciátora atentátu na Hitlera. Na místě je zmínit také spolupráci s Jeanem Gabinem, po jehož boku hrál dvakrát policejního inspektora (PROSŤÁČEK SE BOUŘÍ – Le cave se rebiffe, 1961; SICILSKÝ KLAN – Le clan des Siciliens, 1969). Četné zkušenosti s kriminálními filmy přivedly Gérarda Buhra k psaní a pod jménem Victor Harter napsal několik detektivních románů, v 70. letech měl jako scénárista podíl i na několika televizních filmech a seriálech. Ve filmu se tehdy objevoval již jen výjimečně, připomeňme alespoň další role důstojníků (MRCHOŽROUTI – Les morfalous, 1984; KREV TĚCH DRUHÝCH – Le sang des autres, 1984). Jeho filmografii uzavírá účast v televizních seriálech, objevil se například v dobově úspěšném seriálu CHATEAUVALLON (1984). Od roku 1963 byla jeho manželkou původem belgická herečka Patricia Karim (*1935), hráli spolu například ve filmu DO TOHO, DO TOHO! (Allez France!, 1964). Měli spolu dvě děti, syna Fredericka a dceru Delphine. Gérard Buhr zemřel náhle ve svém domě v Paříži následkem krvácení do mozku 8. ledna 1988 ve věku 59 let.