Eduard Petiška

Prozaik, básník, autor knih pro děti, překladatel a editor Eduard Petiška se narodil 14. května 1924 v Praze do středostavovské, kulturně založené rodiny úředníka Dělnické úrazové pojišťovny. Dětství a převážnou část své mládí prožil v Čelákovicích. Byl bratrem básníka Františka Vinanta /1934-1980/ a otcem básníka, dramatika, prozaika a nakladatele Eduarda Martina /*1951/. Středoškolské vzdělání získal studiem na reálném gymnáziu v Brandýse nad Labem. Po maturitě v roce m1943 byl jako většina mladých lidí v době okupace a proti své vůli, totálně nasazen jako pomocný dělník ve Volmanově továrně v Čelákovicích. Krátce po osvobození vlasti a otevření vysokých škol v roce 1945 zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor komparatistika a germanistika. V roce 1949 obhájil rigorózní práci – Vliv evropské dobové myšlenky o vztazích individua k společnosti v zrcadle Moderní Revue a české literatury dekadentní v letech 1895-1905 a získal titul PhDr. Od roku 1948 se usadil natrvalo v Brandýse nad Labem a žil zde až do konce svého života. V období let 1950 až 1952 vykonal vojenskou základní službu a věnoval se překladatelské činnosti a vlastní tvorbě jako spisovatel z povolání. V letech 1943–1950 působil v několika recitačních souborech a ochotnicky hrál divadlo. Pro repertoár těchto sborových těles překládal písně a psal i vlastní texty. V roce 1947 se stal členem výboru Umělecké besedy. Své první literární pokusy, kterými byly verše reflexní poezie otiskl roku 1939 v Mladém hlasateli a od roku 1945 přispíval pravidelně do novin a časopisů jako pro dospělého čtenáře, tak i dětských časopisů: Mateřídouška, My; Kytice; Studentský časopis; Malý čtenář; Škola a svět; Blok; Vlasta; Nový život; Kultura; Tvorba; Mladý svět; Sluníčko, Květy, Literární noviny; Mladá fronta a dal. Knižně debutoval sbírkou básní v roce 1946 - Oči vzlétajícího času. Jako prozaik knižně debutoval až v roce 1955 sbírkou pohádek pro dětského čtenáře - O dětech a zvířátkách. Psaní próz se trvale věnoval od roku 1958, kdy vydal postupně řadu dalších pohádek a vyprávění, jako i menších próz: :- Pohádkový dědeček /1958/; Staré řecké báje a pověsti /pro ml., 1958; rozšíř. 1964/; román pro ml.Děvčata a řeka /1959/; Birlibán /1959/; Jak krtek ke kalhotkám přišel /1960/. Rozsáhlý román Než uzrají muži /1960/; Sedmikráska /převyprávění něm. pohádek, 1960; rozšíř. 1984/; Mezi dvěma řekami. Návštěva v Polabí /pro ml., 1960/ a dal. Československá televize uvedla několik dramatizací jako Petiškových pohádek, tak i a povídek. V některých inscenacích byl í spolutvůrcem scénáře: Birlibán /1977, 3 díly, rež. Miloš Bobek, sc. Eduard Petiška/; Pohádkový dědeček/1980, 7 dílů, rež. Ivan Renč, sc. Marie Kšajtová/; Malá podmínka štěstí /1989, rež. + sc. Ivo Novák/; Povídám, povídám pohádku /1990, rež. Svatava Simonová, sc. Marie Šolleová/; na motivy z Golema a jiných židovských pověstí a pohádek ze staré Prahy, které převyprávěl - vznikly inscenace: O zlatém pokladu /1994, rež. Vlasta Janečková, sc. Irena Pavlová/; Rabín a jeho Golem /1995, rež. Václav Vorlíček, sc. Martin Jensen/. Inspirován animovanými filmy režiséra a výtvarníka Zdeňka Milera Jak krtek ke kalhotkám přišel /1956/ a Krtek a autíčko /1963/ napsal Eduard Petiška stejnojmenné pohádky /1960 a 1974/. Pro divadlo je zdramatizoval Vladimír Loyda v roce 1962. Básník, prozaik, autor dětských knih a překladatel Eduard Petiška zemřel 6. června roku 1987 v Mariánských Lázních ve věku 63 let. Erkul