Vojtěch Plachý-Tůma

Vojtěch (Vojta) Plachý-Tůma byl mladším bratrem významného herce Jiřího Plachého (1899-1952). Narodil se v Pardubicích a stejně jako starší bratr propadl v mládí divadlu, které se pak stalo jeho celoživotní vášní. Jeho počátky jsou spojeny s Jihočeskou divadelní společností R. Kleina, k níž nastoupil v polovině 20. let. Poté hrál v kočovné společnosti Česká komorní scéna (1927-1929), kterou provozoval jeho starší bratr. Následovala krátkodobá angažmá v Národním divadle v Brně a v Osvobozeném divadle (1929-1932), načež na delší dobu našel útočiště v Městském divadle v Plzni (1932-1941). Za války pak hrál v pražské Uranii (1941-1944), po osvobození se uplatnil v Činohře 5. května (1945-1948) a v Divadle státního filmu (1948-1950; dnešní Hudební divadlo v Karlíně). V padesátých letech pak Plachý-Tůma jako herec a režisér pomáhal při vzniku oblastních scén v bývalých Sudetech (Nový Bor, Varnsdorf, Liberec). Nakonec se vrátil do Prahy a posledních čtrnáct let svého hereckého života strávil na scéně Divadla S. K. Neumanna (1954-1968), které si v té době vybudovalo značné renomé. Plachý-Tůma zde hrál v představeních Matka kuráž, Racek, Paličova dcera, Past na myši nebo Pohled z mostu. Kvalitativně sice nedosáhl významu herectví svého staršího bratra, ale byl uznávaný jako umělec schopný realistického projevu ve spojení s mimořádným smyslem pro konverzaci. Jako herec Osvobozeného divadla se Vojta Plachý-Tůma objevil na filmovém plátně poprvé v menší roli v komedii Voskove a Wericha PUDR A BENZIN (1931), pak se ale před filmovou kameru postavil až po čtrnácti letech; chystaný film JENOM KROK (1945) však nebyl dokončen kvůli zatčení představitele hlavní role Oldřicha Nového. Poválečná kinematografie mu pak nabídla dvacet filmových příležitostí, zvláště do konce 40. let, kdy se objevoval v několika titulech ročně. Menší role si zahrál v historických nebo životopisných filmech (JAN ROHÁČ Z DUBÉ, 1947; REVOLUČNÍ ROK 1848, 1949; JAN HUS, 1954; JAN ŽIŽKA, 1955), při natáčení se sešel i se starším bratrem Jiřím Plachým (DRAVCI, 1948; POSEL ÚSVITU, 1950). Nejhodnotnější hereckou stopu po sobě Vojta Plachý-Tůma zanechal rolí sedláka Harazima ve feministické veselohře VZBOUŘENÍ NA VSI (1949). Ve druhé polovině 50. let s filmováním až na pár výjimek prakticky skončil, později se ale objevil v několika inscenacích Československé televize. Jeho poslední filmovou rolí byla postava vedoucího klenotnictví v kriminálním dramatu HRA BEZ PRAVIDEL (1966). Vojta Plachý-Tůma zemřel 1. listopadu 1968 v Praze ve věku 65 let.