Barbara Drapińska

Charismatická polská herečka Barbara Drapiňská se narodila ve Varšavě 8. listopadu roku 1921. Společně s ní přišla na svět také Krystyna, Barbařino dvojče. Obě dívky zřejmě spojovala stejná touha – přály si stát se herečkami. Informací o životě Krystyny je však velmi málo. Barbara vystudovala herectví na divadelní škole v Lodži a po druhé světové válce vstoupila do hereckého světa. V roce 1946 nastoupila do Městského divadla v Lodži a zřejmě zde si ji povšiml někdo z filmové branže. Barbara stanula před filmovou kamerou poprvé v roce 1947 ve snímku ZAKAZANE PIOSENKI. Velkou příležitost dostala o rok později. Roku 1948 byl natočen snímek s českým názvem OSVĚTIM, jehož však originální název zní OSTATNÍ ETAP, což bychom mohli česky přeložit přibližně jako V POSLEDNÍ FÁZI. Jak český, tak i originální název plně vystihují podstatu snímku. S tvrdou syrovostí je v něm představena divákům skutečně ona hrozivá poslední fáze vězňů z koncentračního tábora v Osvětimi. Barbara zde hraje Martu Weissovou, jednu ze členek odporu proti nacistickému teroru v prostředí lágru. Jednou z ústředních postav filmu je ruská lékařka Eugenia, která je nacisty brutálně umučena. Film vznikl na základě skutečných výpovědí vězenkyň z Osvětimi a svou hodnotou získal mnohá filmová ocenění, včetně několika cen za režii. Na tento snímek Barbara navázala v roce 1949, kdy byla režisérem Otakarem Vávrou obsazena do role statečné polské dívky Haliny, která přijíždí do Prahy ve vypjatých květnových dnech v roce 1945 ve vlaku z osvětimského lágru. Připojuje se ke statečným, kteří brání Prahu před nacisty, po boku mužů se zapojuje do bojů na barikádách. Řeč je samozřejmě o snímku NĚMÁ BARIKÁDA, natočeném podle povídky Jana Drdy. Barbara Drapiňská vytvářela před filmovou kamerou převážně psychologicky laděné postavy. Za zmínku stojí písařka Janeczka z filmu AUTOBUS ODJEDZA 6.20, což je psychologické drama z roku 1954 o manželské krizi v režii Jana Rybkowskiho (1912 – 1987). Z dalších rolí jmenujme např. postavu sovětské sestry v dramatu ALBUM POLSKI (1970), jehož námět vychází z pátrání po osudech postav ze staré fotografie pocházející z roku 1945. Také na tomto snímku spolupracovala Barbara s režisérem Janem Ribkowskim. Hlavní roli v tomto filmu vytvořila herečka Barbara Brylská (nar. 1941), která se objevila též v českém snímku SKALPEL, PROSÍM (1985, režie Jiří Svoboda). Občas se mezi dramaty objeví ve filmografii Barbary Drapiňské i lehčí žánr. V roce 1962 účinkovala v komediálním snímku s názvem KLUB KAVALERÓV (r. Jerzy Zarzycki ) s hudebním laděním, natočeném podle divadlení hry Michaela Baluckiho (1837 – 1901). Bohužel od poloviny 70. let se začala Barbara objevovat ve filmu pouze sporadicky v menších rolích. Naposled vystoupila v roce 1988 v televizním filmu GLÓD SERCA. Od té doby se definitivně stáhla z hereckého světa. O Barbaře Drapiňské není mnoho informací o jejím životě a soukromí. Ze skromných pramenů lze dohledat, že kromě filmování se věnovala divadelní činnosti, vyjma již zmíněného divadla v Lodže působila také na varšavské scéně. Za zásluhy v umělecké oblasti byla roku 1955 oceněna Zlatým křížem. Barbara Drapiňská, která zřejmě pro většinu diváků zůstane spíše neohroženou Halinou z Němé barikády, zemřela 24. října roku 2000 v místě s názvem Minsk Mazowiecki, je pohřbena na nejstarším hřbitově Powazki ve Varšavě. Při zpracování použity útržkovité informace o B. Drapiňské na polských serverech a na www.imdb.com.