Karel Richter

Herec Karel Richter pochází z Prahy, kde také strávil celý svůj profesní život. Již jako školák se začal věnovat divadlu a od svých deseti let účinkoval v Pražském dětském divadle Míly Mellanové (1936-1945), což byla první profesionální scéna věnující se programově tvorbě pro nejmenší diváky. Práci pro dětské publikum se pak Karel Richter věnoval po celou svoji hereckou dráhu. V souboru divadly Míly Mellanové jej objevili tvůrci filmu KLUCI NA ŘECE (1944), v němž hrál nevelkou roli Tomíka. Spolu s dalšími zástupci nejmladší generace měl hrát v chystaném filmu PŘEDTUCHA (1944), který však nebyl dokončen a po válce byl natočen s jiným hereckým obsazením. I po druhé světové válce pokračoval Richter v hraní pod vedením Míly Mellanové, její divadlo v té době neslo názvy Pražské divadlo pro mládež (1945-1947) a Městské divadlo pro mládež (1947-1949). Karel Richter byl znovu osloven filmaři pro nevelké role v titulech NA DOBRÉ STOPĚ (1948) a REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949). V roce 1949 nastoupil Karel Richter do nově zřízeného Divadla Jiřího Wolkera, kde strávil více než čtyřicet let. Divadlo Jiřího Wolkera získalo prostory v budově předválečné Velké operety (po válce zde krátce sídlilo Studio Národního divadla) v Dlouhé ulici a dlouhodobě se věnovalo tvorbě pro děti, takže Karel Richter zde mohl rozvíjet své již nabyté zkušenosti. V padesátých letech hrál Karel Richter nevelké role v zapomenutých filmech, které zcela zapadaly do dramaturgické koncepce tvorby budovatelského žánru (VÍTĚZNÁ KŘÍDLA, 1950; AKCE B, 1951; VÝSTRAHA, 1953), podílel se také na několika krátkých a středometrážních filmech. Naposledy předstoupil před filmovou kameru postavou svazáckého tajemníka v povídkovém filmu MÍSTO V HOUFU (1964). Až mnohem později se objevil před televizní kamerou, která natočila několik představení Divadla Jiřího Wolkera s Richterovou účastí. V polovině sedmdesátých let dostala práce Karla Richtera nový rozměr, protože od roku 1974 zastával v Divadle Jiřího Wolkera funkci ředitele. Na jednu stranu začal prosazovat obměnu repertoáru směrem ke starším dětským divákům, uváděl moderní české autory a podařilo se mu získat výrazné herce jako Ivana Vyskočila nebo Ivanu Andrlovou. Na druhou stranu Richter z titulu své funkce inicioval radikální úpravy interiéru divadla, během nichž byly zničeny noblesní prvorepublikové prostory a scéna dostala nevýrazný socialistický nádech. Po společenských změnách v roce 1989 odešel Karel Richter do penze (1990). Karel Richter se dlouhodobě a úspěšně věnoval také dabingu, jeho hlas jsme mohli slyšet z desítek zahraničních filmů a seriálů. V roce 1997 obdržel za celoživotní mistrovství v dabingu Cenu Františka Filipovského. Rok předtím při příležitosti sedmdesátých narozenin dostal od Herecké asociace cenu Senior Prix. Syn Karla Richtera, Ivan Richter (1953-2000), byl též hercem.