Lubomír Černík

Herec Lubomír Černík byl významnou osobností brněnského divadelnictví, ve filmu a televizi však po sobě zanechal jen nepatrnou stopu. Narodil se v Brně, umělecké geny zdědil po otci, folkloristovi a skladateli Josefu Černíkovi (1880-1969). Za okupace maturoval na gymnáziu, poté prošel totálním nasazením ve zbrojním průmyslu, v roce 1945 pak začal studovat herectví a režii v Brně na JAMU. Na studiích se setkal s později výraznými osobnostmi jako byli Eduard Cupák, Blanka Bohdanová nebo Květa Fialová. Zároveň v té době poprvé hrál ve filmu a spolu s dalšími vrstevníky se objevil v budovatelském dramatu VELIKÁ PŘÍLEŽITOST (1949). Ještě během studií založil spolu s Vladimírem Sísem a Alexandrem Resnikovem divadlo Směr, po absolutoriu na JAMU (1950) působil ve dvou krátkých angažmá v Horáckém divadle v Jihlavě a Těšínském divadle v Českém Těšíně, v roce 1957 se vrátil do Brna a přijal angažmá v Divadle Julia Fučíka, které mělo své působiště na brněnském Výstavišti. Tady získal hlavní roli například v dobově populární hře Byl Filip Filípek. V roce 1959 patřil Lubomír Černík k zakladatelům satirického kabaretu Večerní Brno, kde byl nejen hercem, ale i dramaturgem, uplatnil se též jako zpěvák a kytarista, na tvorbě divadla se podílel i jako autor a režisér (hry Revolver a polibky, Akce H aneb Město má žízeň). Z jeho příležitostné spolupráce s filmem stojí za zmínku postava doktora Boháčka v dramatu ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA (1959). Největší filmovou příležitost dostal opět jako lékař v psychologickém kriminálním příběhu ZNAMENÍ RAKA (1967). V tomto filmu použil režisér Juraj Herz zajímavý, ale nepochopený způsob dabingu českých herců českými herci a postavu Lubomíra Černíka namluvil Jiří Sovák. S nastupující normalizací bylo populární Večerní Brno zrušeno a Lubomír Černík pak našel nové útočiště v televizi a rozhlase. Jako dramaturg a scénárista se v 70. letech výrazně podílel na satirické tvorbě brněnských studií Československé televize a Československého rozhlasu, v letech 1973-1975 navíc vedl kabaret Netopýr. Mimo jiné také psal písňové texty a konferoval programy Orchestru Gustava Broma. Četné povídky a fejetony publikoval také v časopisech. V sedmdesátých letech se dvakrát naposledy objevil ve filmu. Drobnými rolemi přispěl opět do filmů Juraje Herze – DEN PRO MOU LÁSKU (1976) a DEVÁTÉ SRDCE (1979). Druhý jmenovaný film však přišel do kin až po Černíkově úmrtí. Stejně tak se až posmrtného vydání dočkala jeho knižní prvotina Chobotnice (1980), v níž částečně autobiograficky zpracoval příběh herce zničeného alkoholismem. Lubomír Černík zemřel v Brně 30. října 1978 ve věku 54 let.