Louise Brooks

Mary Louise Brooks – americká herečka, modelka a tanečnice Louise Brooks se narodila 14.11. 1906 v Cherryvale, ve státě Kansas byla dcerou právníka – Leonarda Potera Brookse, a její matkou byla Myra Rude poněkud excentrická umělkyně, klavírní virtuoska. Nedostatek péče a zájmu ze strany rodičů snad také zavinilo, že se téměř desítiletá Louise stala obětí pohlavního zneužívání „hodného strýčka“ a tento zážitek se s ní nesl po celé dospívání a těžce ovlivnil i pozdější soužití s mužem. Když se o několik let později s tímto pro ní tak traumatizujícím zážitkem svěřila matce, ta jí zprvu nevěřila, ale pak při své hlouposti usoudila, že tuto situaci její dcera buďto vyprovokovala svým chováním, nebo že si tento zážitek vymyslela. Louise se od matky odvrátila a snažila se dostat se co nejdříve z chladného a nemilovaného, byť bohatého prostředí domova. Kariéra tanečnice pro ní byla zábavou a spojovala moderní tanec s klasikou. Jejími průkopníky se od roku 1922 stali Ruth St Denis, Ted Shawn, a v té době poměrně mladá, ale choreograficky na výši tanečnice Martha Graham. Mimo to se věnovala Louise práci modelky. Její krásná štíhlá, postava a velmi pohledná tvář, jako by jí předurčily pro tuto práci a svého času byly její reklamní fota v každém časopisu a na mnoha reklamách. Lou předváděla i pro prominentní modní závody toalety a roby. Filmovou herečkou se stala ještě v éře němého filmu, kdy se objevila v 19 filmech a největší úspěchy zaznamenala ve třech celovečerních rolích - Pandořina skříňka v roce 1929, Deník ztracené dívky 1929 a Prix de Beauté (Miss Europe) z roku 1930. Brooks měla dvě životní přítelkyně – herečky Constance a Joan Bennettovy, které ji vlastně doporučily svým známým. V té době začínala jako sboristka i na Broadwayi a u Ziegfielda na Folies, a výsledek práce završila nabídka spol. Paramount Pictures a producenta Waltera Wangera, který s ní podepsal smlouvu na pětiletý kontrakt se studiem v roce 1925. V té době se stala na půl roku milenkou slavného Charlie Chaplina, se kterým se seznámila na premiéře svého filmu Gold Rush. Byla to ona pro níž měl režiser Howard Hawks klíčovou roli ve snímku - Dívka v každém přístavu v roce 1928. Její výrazný boby účes, ( krátké mikádo) který se stal pověstný a je vlastně moderní dodnes, pomohl začít nový módní trend, a mnoho žen si v tomto stylu nechalo upravovat vlasy. Poté, co se nedohodla s Paramountem na zvýšení honorářů, odjela do Evropy aby spolupracovala s německým režiserem Pabstem, u spol. GW Pabst film a natočila s ním Pandořinu skříňku. Paramount se jí dokonale pomstil, když na ni vyvinul tlak při natáčení zvuků, zkresloval její projev pro film, a tím ji natolik znechutil, že jejich taktiku a jednání označila za podvodný, a když jí dokonce dvakrát pro „její neznělý a nepříjemný hlas“ dabovala jiná herečka, nechala se slyšet, že Paramount blufuje…. tím si vlastně uzavřela cestu protože byla neoficielně umístěna na „černé listině“ i to však mělo nakonec svým způsobem pro Brooksovou výhodu. Zajistilo jí jistou nesmrtelnost jako legendy němého filmu. Brooks natočila poslední film jako partnerka Johna Wayna ve West Overland, kde se objevila v dlouhých vlasech a byla naprosto okouzlující a romantická. Vrátila se do svého rodiště, kde byla přijata se smíšenými pocity. Buďto byla odmítána, nebo oslavována. To se promítlo do zbytku jejího života a tak se po neúspěšně vedeném tanečním studiu vrátila na východ a pracovala ve mnoha profesích – herečka v radiu, publicistka, prodavačka v luxusním obchodu v Saks Fifth Avenue obchod v New Yorku. Byla také drahou kurtizánou, ale také alkoholičkou. Světlými stránkami toho všeho byly její záznamy o svých myšlenkách, podnětech a hlavně vzpomínky z oblasti filmu, hereckých kolegů a filmové práce. Francouzský film a jeho historikové nově objevili její filmy, a na počátku roku 1950 jí vyhlásil jako herečku, která překonala Marlene Dietrich a Gretu Garbo jako filmová ikona. Jak pronesl slavný Henri Langlois : "Není Garbo, neexistuje Dietrich, je tam jen Louise Brooks!" Vedlo to k její rehabilitaci a obnovení dobré pověsti v domovské zemi. Když James Card, film-kurátor pro G. Eastman House, zjistil, že Louise žije jako poustevník v New Yorku, vydal se za ní s nabídkou, která byla pro ní velice zajímavá. George Eastman dával dohromady kolekci jejích filmů pro House. Spisovatel Kenneth Tynan o ní pak psal jako o "Dívce s černou přilbou", a zvláště velký zájem byl o vydání filmů Pandořina skříňka a Deník ztracené dívky, které byly nahrány ve velkém nákladu na DVD v Americe. Lou Brooks byla považována za první průkopnici naturalistických herců ve filmu. Její herectví prý bylo jemné s nuancí kterou by i dnes záviděli mnozí jiní umělci. Close-up přicházící do módy…., Louise by tedy byla v současnosti jako herečka a osobnost žádána - její téměř hypnoticky krásná tvář by byla znovu perfektní i pro tuto novou techniku. Louise Brooks se v roce 1926 vdala za režisera Eddie Sutherlanda, ale o rok později se s ním rozvedla. V roce 1933 se vdala za milionáře Deeringa Davise a opět po roce od něj utekla. Tím si také dá se říct „zavařila“ a nějaký čas se na veřejnosti spekulovalo o její sexualitě, navíc k dohadům a klepům přispěla přátelstvím s lesbickými a bisexuálními ženami. Louise Brooks byla dne 8.8. 1985 nalezena mrtvá ve svém bytě na masivní infarkt. Její ostatky leží v Rochesteru v New Yorku. Marta Holubová-clara.bow