Titina De Filippo

Spolu s mladšími bratry Eduardem a Peppinem tvořila herečka Titina de Filippo významnou sourozeneckou trojici italského divadelního světa, všichni tři se neméně výrazným způsobem prosadili ve filmu. Titina se narodila jako nejstarší dítě z nemanželského poměru významného herce a dramatika Eduarda Scarpetty (1853-1925) a divadelní kostymérky Luisy de Filippo. Stejně jako její bratři, tak i Titina od dětství vystupovala na jevišti, společně pak vstoupili do divadelní společnosti jejich nevlastního bratra Vincenza Scarpetty. Tady se Titina seznámila s hercem Pietrem Carlonim (1896-1968), který byl od roku 1922 jejím manželem, měli spolu syna Augusta (1923-1997), i ten se později pohyboval u filmu. Zatímco Eduardo a Peppino brzy začali sklízet úspěchy, Titina měla delší dobu problém se prosadit především díky své nepříliš krásné vizáži, později ale svou parketu našla v komediálních rolích. V roce 1932 sourozenci založili vlastní divadelní společnost Teatro umoristico i de Filippo, která v Neapoli patřila dlouhá léta k oblíbené lidové zábavě. Na stříbrném plátně debutovala Titina až o pár let později než její bratři, všichni tři se objevili v komedii TO JSEM BYL JÁ (Sono stato io!, 1937), později to byla komedie NEPLAŤTE! (Non ti pago!, 1942), v Eduardově režii pak všichni tři hráli po boku Lídy Baarové ve filmu MĚ NEOKLAMEŠ (Ti conosco, mascherina, 1943). Rozkol mezi Eduardem a Peppinem vedl v roce 1944 k rozpadu společnosti, Titina však pokračovala v divadelní práci s Eduardem. Krátce nato se ale u ní objevily vážné zdravotní problémy se srdcem, které ji koncem čtyřicátých let donutily dočasně zcela opustit svět divadla i filmu. Jako scénáristka se pak ale prosadila s filmem ZA DVA GROŠE NADĚJE (Due soldi di speranza, 1952), za nějž byla oceněna Stříbrnou stuhou Italského syndikátu filmových novinářů. V padesátých letech se Titina de Filippo vrátila k divadelnímu i filmovému herectví, častěji spolupracovala s Eduardem, ale příležitostně se před kamerou sešli znovu všichni tři i s Peppinem (PŘEDSTAVUJE SE KRÁSNÁ KOMORNÁ – Cameriera bella presenza offresi, 1951; DÍVKY SE VDÁVAJÍ – Ragazze da marito, 1952). Obecně ale lze říci, že své umělecké aktivity omezila, věnovala se malířství a také psala divadelní hry. Přijímala ale i další nabídky k filmování, nejčastěji od režiséra Giorgia Simonelliho, s oběma bratry naposledy hrála v historické komedii FERDINAND I., KRÁL NEAPOLSKÝ (Ferdinando I. re di Napoli, 1959). Titina de Filipo zemřela v Římě 26. prosince 1963 ve věku 65 let.