Fanny Brice

Fanny Brice - vaudevillová, komediální, populární a navýsost oblíbená herečka, zpěvačka, autorka mnoha písní - Fany Brice vlastním jménem Fania Borach, se narodila v New Yorku, jako třetí nejmladší dítě v rodině bohatých, maďarských židovských přistěhovalců dne 29.10. 1891. Ke zfilmování jejího příběhu Funny Girl a Funny Lady v muzikálovém, dvoudílném zpracování s úžasnou Barbrou Streisand v roli Fany Brice, přistoupili filmaři v roce 1968. Před tím však kralovala na broadwayské scéně. Je však nutno podotknout, že děj je fiktivní, a ve filmu se objevují pouze jména skutečných osob, byly zachovány některé skladby a texty písní. Barbra Streisand za roli Fany Brice získala v roce 1968 Oscara za nejlepší ženský herecký výkon spolu s Katharine Hepburn (sdílený Oscar), která jej získala za roli Eleonory Akvitánské ve filmu Lev v zimě. Funny Lady byla natočena o sedm let později v roce 1975 a mapovala více vztah se třetím manželem Brice - producentem Billym Rose. Po ukončení školy v roce 1908 Fanny takříkajíc ze školní lavice přeběhla k revue, kde jí objevil Florence Ziegfeld a v roce 1910 jí přijal mezi své už tehdy pověstné Ziegfeld Follies, kde byla jeho hlavní hvězdou po celých 20 let do roku 1930. Slavnou se stala na jevišti skladbou My Man – kterou sama složila, a ta se stala velkým hitem i na gramodesce firmy Victor Records. Další pověstnou skladbou byla Růže ze druhé ruky – Second Hand Rose, která zazněla i ve filmu, Barbra Streisand jí má na jednom ze svých alb, a já se skromně připomenu svou rozhlasovou nahrávkou s orchestrem Gustava Broma v roce 1975, televizní premiéru měla o dva roky později ve Varieté Rozmarýn v pořadu „Dnes večer z Rozmarýnu" na ČT1 – živě v přímém přenosu v květnu 1977. Ve filmu se objevila Fany v roce 1928 ve snímku My Man, a následovaly filmy Be Yourself 1930, Everybody Sing 1938, s Judy Garland. Ve velkofilmu The Great Ziegfeld se objevila sama za sebe v roce 1936 a poté ještě jednou v Ziegfeld Folies v roce 1945, který byl natočen systémem Technicolor. Fany Brice měla za sebou poměrně zajímavý osobní život, její první manžel byl holič Frank White - vzali se v roce 1911 v době, kdy byla na turné s College Girl ve Spriengfieldu. Manželství trvalo jen několik dní, a Fany podala žalobu o rozvod. Druhý manžel Julius W. Nicky Arnstein byl skutečně hazardní hráč, ovšem co se jeho vizáže týkalo nemůžeme si jej představit jako okouzlujícího Omara Shariffa. Arnsterin byl vysoký, hromotluk, který si nikdy nešel pro ránu daleko a tak byl za hazard a napadení odsouzen k trestu čtrnácti měsíců vazby v Sing Singu, a Fany jej poctivě každý týden navštěvovala. Na jeho vrubu se také ocitly krádeže cenných papírů a podvody s dluhopisy, dluhy z karet. Jednoho krásného dne Arnstein zmizel z jejího života a Fany zůstala sama se dvěma dětmi dcerou Frances a synem Williamem. Asi by měla být rozvodu ráda, ale Fany svého manžela bezmezně milovala. I když nerada, rozvedli se, a Fany se provdala za producenta a hudebního skladatele Billy Rose – ovšem ani toto manželství ji nevyšlo a bylo rozvedeno. Fany natáčela a zpívala v rozhlase, na svém kontě měla několik gramofonových desek, vystupovala v kabaretech, v divadle, natáčela filmy, vystupovala např. s bratry Marxovými v úspěšném vaudevillu, podílela se na scénářích nových show, a vytvořila pro sebe postavičku Snooky – dítěte ve žlutých šatečkách s mašlí na hlavě, se kterým sklízela díky vtipným replikám, dialogům a písničkám úspěch. Vlastnila malé divadlo přímo v centru New Yorku - Fannie Brice Theatre. Fany Brice zemřela náhle 29. 5. 1951 na krvácení do mozku v Hollywoodu. Marta Holubová-clara.bow