Eduard Štorch

Eduard Štorch se narodil 10. dubna 1878 v Ostroměři u Hořic. Vyšší reálku absolvoval v Hradci Králové, dále pak pokračoval na učitelském ústavu, kde roku 1897 maturoval a stal se učitelem. Od svého mládí byl Štorch veřejně velmi činný a měl všestranné zájmy. K nejvýznamnějším oblastem jeho zájmů patřily archeologie a také činnost spisovatelská a novinářská. Během dvou let vystřídal několik vesnických škol, ale pro svou osvětovou a publicistickou činnost byl na krátký čas přeložen do severočeského pohraničí, kde učil na menšinových českých školách. Na přelomu století se stal Eduard Štorch zatímním učitelem v Mostě. Při působení na Mostecku napsal studii o dětech v severočeském uhelném revíru, kterou otiskoval T. G. Masaryk v Naší době. Roku 1903 ho přijala do zaměstnání pražská městská rada. V Praze se usadil trvale, vyučoval na různých pražských školách a pracoval i v různých dětských zařízeních. Eduard Štorch byl výborným pedagogem. Vodil pražské děti o nedělích do přírody okolo Prahy, vedl kursy plavání, bruslení a skautský tábornický oddíl. Usiloval také o spojení školy s pobytem dětí v přírodě. Skutečnou školu v přírodě prakticky vyzkoušel v letech 1926 - 1930 ve své proslulé Dětské farmě, kterou vybudoval z vlastních prostředků na Libeňském ostrově. V té době byl už autorem několika povídek i románů s tématikou,zabývající se historií - převážně pak pravěkem. Mimo to se stále věnoval i své milované archeologii a dokonce se, spolu s manželkou, pokoušel o jakési amatérské experimenty, napodobující život pravěkých hrdinů z jeho knížek - činili kůže, otloukali pazourky a vyráběli "pravěkou" keramiku. Eduard Štorch bojoval také za reformu vyučování dějepisu. Chtěl žákům dějepis co nejvíce přiblížit tak, aby se neučili jen nudná data a strohá fakta, ale poznávali celkový život v historické době. V době jeho působení se pravěké dějiny prakticky nevyučovaly a školní osnovy začínaly víceméně antikou. Ve 30. letech 20. století proto napsal s Karlem Čondlem trojdílnou učebnici - Pracovní učebnice dějepisu pro školy měšťanské, která byla na svou dobu velmi pokrokovou. Po vážném úrazu však Eduard Štorch částečně oslepl a roku 1939 odešel do penze, kde se v dalších letech věnoval literární tvorbě pro děti a mládež. Právě tehdy vznikla většina jeho knížek v té podobě, jak je známe dnes - Štorch se totiž k některým svým dílům (např. Lovcům mamutů) vracel a často i několikrát je předělával. Eduard Štorch zemřel 25. 6. 1956 v Praze, pochován je však v obci Lobeč na Mělnicku. Svoji písemnou pozůstalost a knihovnu odkázal Městskému muzeu v Hořicích. Písemnosti byly v roce 1977 předány do Literárního archívu Památníku národního písemnictví ve Starých Hradech, kde byly odborně zpracovány. Sbírky ze svého pražského bytu odkázal Národnímu muzeu. Dílo: Odborná literatura Člověk diluviální (1907), určeno pro mládež Vznik vlastnictví (1907) Počátky života pozemského (1908) První lidé v Čechách (1909) Původ náboženství (1909) Praha v době kamenné (1910) Vývoj tvorstva a vznik člověka (1912) Život v pravěku (1912) Praha v pravěku (1916) Praha v době prehistorické (1921) Beletrie Čarodějův učedník (1910), příběh z doby bronzové, později vydáváno v souboru V Šeru dávných věků Bohatýr Vratislav (1917), junácké příběhy z dávných dob Lovci mamutů (1918), nejslavnější autorův román vyprávějící o životě pravěkých lovců z období mladšího paleolitu Libuše a Přemysl (1919), vypravování o tom jak se sedlák stal českým knížetem V šeru dávných věků (1920), čtyři povídky z doby bronzové, Osada havranů (1930), vyprávění o životě a příhodách členů osady Havraního rodu, jež se odehrávají v mladší době kamenné na Kunratickém potoku u Prahy Bronzový poklad (1931), příběh z doby bronzové byl inspirován nálezem bronzových jehlic pravěkých obyvatel na Sedlčansku U veliké řeky (1932), kniha se odehrává v povodí Veliké řeky (Vltavy) v pražské kotlině zhruba před pěti tisíci lety Zlomený meč (1932), historický román z období počátku našeho letopočtu líčící boj markomanských kmenů na českém území vedených králem Marobudem s římským impériem Junáckou stezkou (1934), příběhy z doby železné, předválečné vydání Hrdiny Nika Volání rodu (1934), dobrodružné vyprávění popisující příchod praotce Čecha do Čech O Děvín a Velehrad (1939), román z dob Velké Moravy Zastavený příval (1940), historický román zachycuje období z úsvitu českých dějin, kdy dle kronikářských zápisů do Čech vtrhlo roku 805 početné franské vojsko Meč proti meči (1946), příběhy z dob zakládání českého státu a pádu polabských Slovanů Statečné mládí (1946), příběhy mladých lidí z pravěku, kompilace Osady Havranů a Volání rodu Hrdina Nik (1947), dobrodružný román z doby vpádu Avarů do Čech a z období Sámovy říše vrcholící bitvou u Wogastizburgu Minehava (1950), dobrodružný román z doby neolitu na přelomu matriarchálního a patriarchálního řádu