Lenka Podhajská

V okrese Benešov ve Středočeském kraji se nachází vesnička Teplýšovice a právě zde své dětství strávila téměř pozapomenutá hvězdička českého provorepublikového filmu Lenka Podhajská, okouzlující dívenka s jemnou tváří a obrovským talentem, jejíž život se však uzavřel v pouhých 25 letech. Její smutný osud i po letech vyvolává slzičku v oku nad předčasným odchodem mladé umělkyně. Pátrala jsem několik let po osudu něžné Lenky Podhajské, proč odešla tak strašně mladá. Měla jsem štěstí. Ozvala se paní Andrea Frydrychová, Lenčina vnučka. Díky její laskavosti dnes můžeme přinést povídání o pohnutém životě Lenčiny babičky, jejíž původní jméno znělo Magdalena Podroužková a na svět přišla 10. června roku 1921. VSTUP DO UMĚLECKÉHO SVĚTA „Lenka byla již od mládí velmi veselé děvče, takový smíšek se stále rozzářenými tvářemi. Měla velký talent pěvecký a herecký a byla též neuvěřitelně půvabná, s jemnými rysy. Sotva odrostla dětským střevíčkům, přihlásila se do soutěže krásy, která tehdy nesla název Pražská Rose-Marie,“ započíná své vyprávění paní Andrea. Lenka byla okouzlující pro svůj nevinný a dívčí půvab, že si jí povšimli lidé z uměleckých kruhů a byla jí nabídnuta první filmová role. Režisér Ladislav Brom připravoval snímek HARMONIKA, příběh o obyčejných lidech a lidské solidaritě. Lenka Podhajská zde po boku Jaroslava a Hermíny Vojtových, Ladislava Peška či Theodora Pištěka ztvárnila roli květinářky Emči. V rámci své role si také zazpívala dvě skladby a sice „Harmonika“ a „Milovala jsem jednoho zloděje“. „Zpěv – to byla Lenčina láska a svým hlasem okouzlovala posluchače na mnoha vystoupeních, které absolvovala po celé republice,“ uvádí její vnučka Andrea. „Hudba se měla protnout s Lenčiným životem také v soukromí, neboť její láskou se stal slavný hudebník, ale ještě předtím natočila film ADVOKÁT CHUDÝCH pod režijním vedením Vladimíra Slavínského.“ Ano, snímek ADVOKÁT CHUDÝCH je známé drama, v němž Lenka Podhajská stanula před kamerou po boku Otomara Korbeláře, který představuje JUDr. Kiliána Kypra. Ztvárnila zde jeho schovanku Annu Marii Rynešovou. Jde o zfilmované romaneto Jakuba Arbese, kde se mj. objevila také Marie Brožová jako matka Anny Marie či legenda české kinematografie Zita Kabátová v roli laskavé klášterní sestry Klotyldy. Neprávem suspendovaný soudce Kypr zde v hostinci „U hrubiána“ využívá svých znalostí práva, aby pomohl chudým. Lenka byla ve filmu okouzlující, také zde zpívá, ale bohužel její hlas zde neslyšíme. Jistě bylo pro mladé děvče milující hudbu zklamáním, když její party nazpívala, byť naprosto brilantně, slavná operní pěvkyně Maria Tauberová. OSUDOVÁ LÁSKA Co se však dělo v Lenčině životě po dotočení zmíněného filmu? Dejme opět prostor její vnučce Andree: „Babička se po natočení Advokáta chudých seznámila s houslovým virtuózem Janem Kratinou. Šarmantní muž, mistr hry na housle, kterou vyučoval později i na Státní konzervatoři v Praze, miloval nejen svou profesi, ale také krásné ženy. Lenka byla okouzlující a není divu, že tomuto svůdci okamžitě učarovala. Jak asi tušíte, Jan Kratina byl mým dědečkem. Bohužel byl svého času ženatý. Láska si však nedá poroučet a Lenka od svého milovaného neustoupila, byť měla dokonce i takové nápadníky, jakými byli pánové šlechtici Lobkowicz a Lariš, maďarský kníže,“ ponořuje se do vyprávění paní Andrea. Jan Kratina se stal osudem pro Lenku Podhajskou. Snad, kdybychom byli v prvorepublikových a protektorátních filmech, přišel by happy end, ale realita umí být tvrdá. Láska mladinké umělkyně nezůstala bez následků. „Dnes by samozřejmě svobodná matka nebyl žádný problém,“ říká vnučka Andrea, „ale tehdy, uprostřed válečných let, zejména pak na vesnici, byly svobodné matky a nemanželské děti vnímány jako hanba rodiny. Lenka však našla odvahu se svěřit alespoň mamince, laskavé a dobré to paní, která udělala vše pro to, aby před Lenčiným tatínkem skutečnost utajila. Můj pradědeček si však nemohl tak zcela nevšimnout, že vždy štíhlá, ba až éterická Lenka, má najednou plnější tvary a kulaté boky. Prababička však přišla s vysvětlením, že Lenka se má v Praze velmi dobře a tak zkrátka asi více jí.“ NAROZENÍ SYNKA A co na to budoucí otec? Jak jsme již zmínili – Jan Kratina byl ženatý. Kromě vlastní rodiny měl již určité postavení v uměleckém světě a známé jméno. Jak by asi jeho blízcí a také publikum nesli skutečnost, že je otcem nemanželského dítěte? Andrea pokračuje ve vyprávění: „Babička zůstala se svým údělem vlastně téměř sama. Ten, jehož tak vroucně milovala, upřednostnil své jméno a dobrou pověst. Jak jsem již zmínila, o všem věděla pouze její drahá maminka. Termín porodu, březen 1943, se neúprosně blížil. Lenka odjela do Salzburku a tam porodila chlapečka Honzíka. Ano, narodil se můj tatínek. Lenka ho nechala v klášteře na vychování jeptiškám a rozhodla se naplno vrátit do práce. Byla vyčerpaná, zesláblá, tělo bylo unavené. To se mé babičce stalo osudným.“ AMERICKÝ SEN Lenka Podhajská navázala na své dívčí tužby a stále si přála být uznávanou umělkyní. Pro svůj nesporný talent měla opravdu předpoklady prorazit i v zahraničí, o tom není pochyb. Jejím snem se stala Broadway a opravdu se jí podařilo podepsat lukrativní smlouvu na angažmá. Plány a sny však překazila zákeřná nemoc jménem souchotě. Oslabené a vyčerpané tělo Lenčino nezvládlo ten obrovský nápor vypětí z práce, těhotenství i celkovou psychiku. Přesto se rozhodla bojovat a nevzdávat se. Věřila, že odjede do Ameriky i se synkem Honzíkem. Nelze ji odsuzovat za krok, který prý zamýšlela učinit. Zamýšlela synka v USA ponechat v zabezpečené rodině a soustředit se na svou kariéru. Matkou se stala v mladičkém věku a její dívčí naivita byla ukončena krutým procitnutím do reality. Ale třeba by bylo vše zcela jinak a malý Honzík mohl být první, kdo by tleskal své úspěšné mamince při jejích vystoupeních, jenže opět zasáhl neúprosný osud… LENKA ODCHÁZÍ „Její zdravotní stav se neustále zhoršoval. Babička Lenka však přesto bojovala do poslední chvíle a snad nepřestala až do samého konce věřit, že si naplní své sny. Po osvobození bylo u nás mnoho amerických vojáků, mezi nimiž si zařídila dodávku penicilinu z Ameriky. Léky opravdu přišly. Bohužel pozdě. Na hlavním nádraží se zásilka objevila v den babiččina pohřbu,“ uzavírá své smutné vyprávění Andrea Frydrychová. Andreina babička Magdalena Podroužková neboli Lenka Podhajská navždy odešla z tohoto světa 8. srpna roku 1946. Ve šlépějích svého slavného otce se pak vydal její syn Honzík, který se rovněž stal houslovým virtuózem. Tvář jeho krásné a něžné maminky můžeme dnes obdivovat ze dvou dochovaných filmů, z nichž zejména snímek ADVOKÁT CHUDÝCH čas od času proběhne našimi televizními obrazovkami. Škoda jen, že jeho dobrý konec nepřešel také do života mladé hlavní představitelky, jejíž smutný osud tolik dojímá i po téměř sedmdesáti letech od jejího odchodu do uměleckého nebe… POZNÁMKA AUTORKY: Chci touto cestou moc poděkovat paní Andree Frydrychové za to, že mi svěřila osud své babičky a dovolila mi zveřejnit její pohnutý příběh. Velmi si vážím každého, kdo zareaguje na mé prosby při pátrání po osudech ztracených či zapomenutých hereckých „černobílých“ hvězd a hvězdiček. Děkuji též panu Miroslavu Královi, autorovi knížky „Živohošťská farnost – Historie a současnost“ (vydala Římskokatolická farnost Živohošť a Obec Chotilsko, 1. vyd., 2007). V této publikaci, kterou mi autor věnoval, je na str. 115 zmínka o Lence Podhajské. Hovoří se zde o ní v souvislosti s jejím bratrem Karlem Tomasem. Narodil se r. 1908 a dlouhá léta působil jako technik Aero Vodochody. Jeho otec učil na živohošťské škole. Byl to právě nevlastní bratr Lenky Podhajské, kdo se po dlouhých létech, ve vysokém věku již téměř 90 let, sešel se svou praneteří Andreou a vyprávěl jí Lenčin příběh. Díky těmto cenným vzpomínkám, které pan Tomas předal vnučce svojí předčasně zesnulé sestry, mohl vzniknout i tento článek.