František Kubka

František Kubka (4. 3. 1894 – 7. 1. 1969) český novinář, prozaik, básník, dramatik a podnikatel. Studoval na klasickém gymnáziu v Praze – Žižkově, kde v roce 1912 maturoval. Poté začal studovat slavistiku na Filozofické fakultě pražské university. Roku 1914 narukoval a rok poté padl do ruského zajetí. V něm se naučil rusky. Od roku 1920 byl úředníkem nábožensko-výchovné organizace YMCA v mandžuském Charbinu. V roce 1921 se přes Čínu a Indii vrátil do Prahy. Dokončil studia a získal titul PhDr. V letech 1927 – 1937 pracoval jako redaktor listu „Prager Presse“. V letech 1946 – 1949 působil jako velvyslanec v Bulharsku. Je autorem celé řady knih a statí. Z pobytu v Rusku za 1. světové války (byl zajat a vstoupil i do legií) napsal cestopisné fejetony „Barvy východu“, verše „Hvězda králů“ a drama „Ataman Rinov“. Vrcholná novelistická díla napsal v době 2. světové války. Zaměřoval se na historii. Vznikla tak díla – Skytský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie. Po roce 1945 napsal povídky – Černomořské večery, Měsíční sonáta, Zpívající fontána. Psal také historické romány – Palečkův úsměv a pláč, Romance o Ječmínkovi. V cyklu „Veliké století (Dědeček, Sto dvacet dní, Cizí město, Vítr z hlubin)“ se snažil zachytit sociální vývoj po roce 1848. Je též autorem memoárových knih Na vlastní oči, Hlasy od východu, Tváře ze západu, Mezi válkami.