František Marek

František Marek (3.9.1904 Praha - 2.10.1981 Praha). S herectvím nezačínal na divadle, ale ve filmu, když si jako šestnáctiletý student zahrál v roce 1920 v němém snímku ZA SVOBODU NÁRODA. Až potom sbíral herecké zkušenosti v divadelních společnostech a na oblastních scénách v Českých Budějovicích, Kladně a Opavě. Od počátku 30. let až do konce 2. světové války střídal angažmá v Praze. Hrál v Osvobozeném divadle, Uranii, Tylově divadle, Lidové scéně či Divadle u Karlova mostu a v roce 1938 hostoval v Národním divadle. Po válce působil nejprve znovu v Tylově divadle (1945-1948) a pak v Divadle Státního filmu (1948-1951), Alhambře a Pražské estrádě. Na závěr kariéry opustil Prahu a prošel oblastními divadly v Hořovicích, Příbrami, Klatovech a Chebu. V roce 1965 odešel do důchodu. Ve zvukovém filmu se poprvé mihnul už za okupace v životopisném snímku TO BYL ČESKÝ MUZIKANT (1940), ale jeho filmová kariéra stojí za pozornost až po válce. To se představil v zajímavých rolích jako kapitán Wolf v NADLIDÉ (1946), Dundr v ZOCELENÍ (1951), JUDr. Alfred Meissner v ANNA PROLETÁŘKA (1952), vrchní Pleštil v SEDM ZABITÝCH (1965) nebo Motyčka v dramatu CESTY MUŽŮ (1972). Celkem odehrál na 60 filmových rolí. Přitom pracoval pro rozhlas, dvakrát si zahrál v televizi, překládal divadelní hry a několik jich sám napsal. S manželkami Irenou a Ludvikou (rozenou Ťalskou) měl tři dcery. Jeho vnukem je herec Michal Milbauer (*1975).