Antonín Horák

Po příchodu rodiny Horákových do Zlína jako školák začal navštěvovat měšťanku - Masarykovu školu, kde se setkal poprvé s Jaroslavem Novotným - člověkem, který se zabýval tématikou instruktážních a školních filmů v předválečné první republice a patřil k těm, kdo propagovali roli filmu při vzdělávání. Jaroslav Novotný byl tím, kdo Antonína Horáka po válce získal pro práci ve filmovém studiu na Kudlově. Mezitím než přešel Horák k filmu, tak se vyučil ševcem v Baťových závodech. Jako kameraman pracoval v ateliéru Karla Zemana a spolupracoval na filmech „Inspirace“ (1949) a „Král Lávra“ (1950). V roce 1950 se účastnil cesty Emanuela Kaněry do tehdejší Číny a vznikl dokument „Bojující Čína“ (1950). Antonín Horák pracoval také na sérii filmů o panu Prokoukovi a jako druhý kameraman vedle Václava Pazderníka na jednom z nejlepších filmů režiséra Karla Zemana „Cesta do pravěku“. V roce 1955 stojí za kamerou při natáčení filmu „Pan Prokouk přítel zvířátek“ a odchází z ateliéru Karla Zemana. Přechází do ateliéru paní Hermíny Týrlové a od roku 1959 se stává takřka jejím „dvorním kameramanem“. Druhá polovina padesátých let ho zastihuje i jako kameramana při natáčení i reklamních snímků - např.: „Krémy Svit“ - krátkometrážního loutkového filmu. Právě tehdy dostává od ředitele Aleše Bosáka volnou ruku, aby se sám podílel jako režisér a animátor na vlastních filmech, kterých bylo celá řada. Jeho profesní dráha byla spojena s obdobím úspěchů filmů paní Týrlové, na kterých se po řadu let spolupodílel, i když z jeho pamětí vyplývá, že jeho osobní ambice ne vždy byly naplněny… Historie zlínského filmového studia bude s jeho jménem navždy nerozlučně spojena... Antonín Horák se věnoval také literární činnosti – nejznámější je asi jeho kniha „O Slovanech úplně jinak“.