Zuzana Fišárková

Zuzana Fišárková má kořeny v uměleckém prostředí, jejím otcem byl malíř Alois Fišárek (1906-1980), její mladší bratr Alois Fišárek (*1943) pracoval později u filmu jako střihač. Fišárková vystudovala Střední zemědělskou školu v Mělníce, na počátku její herecké dráhy byla nevelká role studentky ve filmu TAKOVÁ LÁSKA (1959). Bez herecké průpravy pak jako externistka nastoupila do Divadla Rokoko, poté hrála v oblastních divadlech v Plzni (1959-1960), Liberci (1960-1970), Příbrami (1970-1972), Hradci Králové (1972-1974) a Ostravě (1974-1979). Až ve zralém věku pak přišla do Prahy a stala se členkou Divadla E. F. Buriana (1980), souběžně účinkovala také v Laterně Magice. Poměrně rychle se Fišárková etablovala také jako filmová herečka, ještě v letech 1959-1960 hrála v dalších šesti filmech. Po vedlejších dívčích rolích přišly dvě poměrně velké úlohy v uměleckých výpovědích Václava Kršky OSENÍ (1959) a KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1960). Třetí velkou příležitost, v podstatě hlavní roli dostala v zimním dramatu VÁNICE (1962). Před filmovou kameru se pak vrátila až po dlouhé odmlce počátkem 70. let, objevila se například v umělecky kvalitním filmu MORGIANA (1972). Následovaly pak již vesměs vedlejší role maminek, manželek a sousedek, v 70. letech jako herečka ostravského divadla hrála v seriálech z tamní televizní produkce (KAMENNÝ ŘÁD, 1975; PŘÁTELÉ ZELENÉHO ÚDOLÍ, 1979). Ani s příchodem do Prahy se situace nezměnila a Fišárková nadále filmovala jen výjimečně, častěji pracovala pro televizi. V 90. letech se po delší době objevila na filmovém plátně například v roli hraběnky v pohádce CÍSAŘOVY NOVÉ ŠATY (1993), zatím naposledy hrála v seriálu STRÁŽCE DUŠÍ (2003) a ve zdařilém televizním filmu P.F. 77 (2003).