Vladimír Labský

Budoucí filmový architekt a výtvarník Vladimír Labský se narodil v Mladé Boleslavi 21. září roku 1929. Již v dětských letech se seznámil s filmem jako dětský divák v místním kině a ukázalo se, že šlo o setkání zcela osudové. Po základní škole a maturitě v roce 1948 vystudoval Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze. Studium ukončil v roce 1953. Rok před tím se přiučoval ve Filmovém studiu Barrandov a seznámil se se vším, co souviselo s filmovými stavbami. Několikrát se pracovně objevil i ve zlínských filmových ateliérech. Převážně se zaměřil na počátku své kariéry filmového architekta na hraný dětský film a spolupracoval zejména s režiséry Milanem Vošmikem, Oldřichem Lipským, Věrou Plívovou-Šimkovou, Věrou Chytilovou, Antonínem Moskalykem a Jurajem Herzem. Převážná část filmů, na kterých se buď sám nebo ve spolupráci s dalšími barrandovskými architekty podílel svými návrhy na výpravu i jejich realizacemi, představovala zpravidla úspěšné filmové tituly a později i televizní pořady nebo televizní filmy. Prvním hraným filmem Milana Vošmika, na kterém se divácké veřejnosti představil jako filmový architekt, byl film Honzíkova cesta /1956, rež. Milan Vošmik/, po kterém následovaly další a další úspěšné filmové snímky. Za mnohé je nutno připomenout ty nejznámější a buď editované na DVD nebo šířené prostřednictvím televizní obrazovky: Kasaři /1958, rež. Pavel Blumenfeld/; Hvězda jede na jih /1958, rež. Oldřich Lipský/; Zpívající pudřenka /1959, rež. Milan Vošmik/; Valčík pro milión /1960, rež. Josef Mach/; Pohádka o staré tramvaji /1961, rež. Milan Vošmik/; Praha nultá hodina /1962, rež. Miloš Makovec/; Akce Kalimantan /1962, rež. Vladimír Sís/; Táto, sežeň štěně /1964, rež. Milan Vošmik/; Dita Saxová /1967, rež. Antonín Moskalyk/; Ovoce stromů rajských jíme /1969, Věra Chytilová/; Radúz a Mahulena /1970, rež. Petr Weigl, tv film/; Babička /1971, rež. Antonín Moskalyk, tv film/; Den pro mou lásku /1976, rež. Juraj Herz/; Ať žijí duchové /1976, rež. Oldřich Lipský/; Hra o jablko /1976, rež. Věra Chytilová/; Adéla ještě nevečeřela /1977, rež. Oldřich Lipský/; Krakonoš a lyžníci /1981, rež. Věra Plívová-Šimková/; Jak svět přichází o básníky/1982, rež. Dušan Klein/; Upír z Feratu /1982, rež. Juraj Herz/; Hledám dům holubí /1985, rež. Věra Plívová-Šimková/; Obecná škola /1990, rež. Jan Svěrák/; Příliš hlučná samota /1994, rež. Vera Cais/; Cesta pustým lesem /1997, rež. Ivan Vojnár/. Posledním filmem, pro který Vladimír Labský připravil návrhy na filmové stavby, byl film Prach /1999, rež. Mira Fornay/. V roce 1997 byl oceněn za výtvarný počin ve filmu Cesta pustým lesem Českým lvem. Mimo filmy celovečerní se také podílel svými návrhy na filmech absolventů FAMU. Na poli dokumentárních filmů se uplatnil na dokumentu Oldřich Korbelář /1960/ a O něčem jiném /1963/. V malé epizodní roli muže ve slamáku se mihl v roce 1959 ve filmu Zpívající pudřenka a v roce 1997 v Cestě pustým lesem jako mlynář Schebesta. Vladimír Labský zemřel v Praze 20. listopadu roku 2000, ve věku 71 let. Erkul