Jaroslav Křička

Skladatel a dirigent Jaroslav Křička patřil k významným osobnostem české hudby první poloviny 20. století, několikrát vstoupil i do světa filmu, jeho aktivity měly ale mnohem širší záběr. Pocházel z městečka Kelč u Valašského Meziříčí a narodil se do rodiny řídícího učitele. Jeho mladší bratr Petr Křička (1884-1949) proslul jako básník a překladatel, sestra Pavla Křičková (1886-1972) se prosadila jako spisovatelka. Jaroslav Křička absolvoval gymnázium v Havlíčkově Brodu, poté pokračoval ve studiu na pražské konzervatoři, absolvoval roční stáž v Berlíně (1905-1906), poté strávil tři roky v Rusku, kde se podílel na propagaci české hudby. Po návratu do Prahy byl Jaroslav Křička sbormistrem pěveckého sdružení Hlahol a tehdy se také začal prosazovat jako skladatel. V jeho počáteční tvorbě je patrný vliv Ruska, kde strávil několik let, později začal obracet pozornost k moravskému folklóru. Skládal všechny hudební žánry, písně, symfonie, koncerty, hudbu k baletům, z jeho operní tvorby si zmínku zaslouší úspěšná Hipolyta (1910), která byla několikrát uvedena v Národním divadle, dodnes se na repertoáru různých divadel objevuje také dětská opera Ogaři z roku 1919. Od roku 1918 byl Křička profesorem skladby na pražské konzervatoři, načež začal psát také skladby pro studenty. Ke spolupráci s filmem byl Křička přizván poprvé v závěru němé éry, kdy spolu s Oskarem Nedbalem vybavil hudebním doprovodem oslavný titul SVATÝ VÁCLAV (1929), natočený k miléniu vraždy českého patrona, přijatý ovšem značně rozporuplně. Později složil Křička hudbu k přepisu divadelní hry NAŠI FURIANTI (1937), na dalších uměleckých hodnotných filmech spolupracoval s Milošem Smatkem (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, 1939; BARBORA HLAVSOVÁ, 1942), sám pak napsal hudbu k režijnímu debutu Rudolfa Hrušínského JARNÍ PÍSEŇ (1944). V době protektorátu byl Jaroslav Křička ředitelem pražské konzervatoře (1943-1945). Po roce 1945 se Jaroslav Křička věnoval výhradně skladatelské činnosti, svůj tvůrčí vrchol měl však již za sebou. Znovu byl vyzván k práci pro film (NIKOLA ŠUHAJ, 1947), jeho poslední kompozicí pro celovečerní film byla hudba k veselohře ŠTIKA V RYBNÍCE (1951), později ještě psal hudbu pro animované dětské filmy. V roce 1957 obdržel titul Zasloužilého umělce. Důraz Křičkovy tvorby na ruské odkazy a na rodinnou idylu českého venkova podle některých odborníků snižuje umělecký dosah jeho osobnosti v rámci celkového vývoje české vážné hudby první poloviny 20. století. Jaroslav Křička zemřel v Praze 23. ledna 1969 ve věku 86 let.