Ladislav Brom

Ladislav Brom, vlastním jménem Kořínek, byl mužem mnoha profesí, v uměleckém světě se pohyboval jako herec, operní pěvec, režisér, scénárista i producent, později v emigraci pak nalezl zalíbení v cestování a to jej navedlo k práci fotografa a dokumentaristy. Pocházel z Chocně a v nedaleké Chrudimi absolvoval Vyšší hospodářskou školu, pak nastoupil na dramatické oddělení Státní konzervatoře v Praze, kde vystudoval herectví. Profesionální dráhu ale zahájil jako tanečník v Novém německém divadle v Praze. Jako všestranný talent se brzy setkal i s filmovou kamerou. Poprvé hrál nevelkou roli číšníka ještě v němé éře (HORSKÉ VOLÁNÍ S.O.S., 1929). Počátkem 30. let přešel Brom do Jihočeského národního divadla v Českých Budějovicích, kde se uplatnil jako tenorista v operetách, krátce nato získal angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Tady se věnoval činohře a patřil k předním představitelům rolí mladých milovníků, poprvé si na této scéně vyzkoušel i divadelní režii. V polovině 30. let se začal vracet i před filmovou kameru, příležitost ale dostal v málo kvalitních filmech, za zmínku stojí snad nevelká postava alkoholika v melodramatu BEZDĚTNÁ (1935) nebo úloha mladého sedláka Václava ve zfilmované divadelní hře JAN VÝRAVA (1937). Nejvýznamněji se Ladislav Brom nakonec prosadil jako filmový režisér, i když jeho tvorba (natočil sedm filmů) se vyznačuje kvalitativní nevyvážeností. Bromově režijní práci předcházel studijní pobyt ve filmových studiích v Sovětském svazu, po návratu se pak v roce 1937 pustil do vlastní realizace hned tří titulů. Paradoxem předválečné a protektorátní kinematografie je fakt, že dodnes jsou známé spíše průměrné filmy, zatímco hodnotné a umělecky ambiciózní projekty zůstávají stranou zájmu, což se týká i práce Ladislava Broma. I dnes diváci dobře znají průměrné veselohry KARIÉRA MATKY LÍZALKY (1937) s Antonií Nedošinskou nebo ŽIVOT JE KRÁSNÝ (1940) s Oldřichem Novým. Z úcty ke králi komiků se dodnes uvádí i sentimentálně laděná veselohra ULICE ZPÍVÁ (1939), která však patří k Burianovým nejslabším filmům. Protipól k nenáročným veselohrám tvoří Bromova umělecky významná dramata se sociálním podtextem. Film HARMONIKA (1937) jako první reagoval na důsledky hospodářské krize a setkal se s kladným ohlasem především u levicově orientované veřejnosti. Z dobové produkce vyniká nadstandardní VYDĚRAČ (1937), který byl natočen podle románu Egona Hostovského. Další zdařilý film TULÁK MACOUN (1939) pojednával o prosté lidské touze po štěstí a vynikl především působivými exteriérovými scénami. Získal Bronzovou medaili za umělecké a technické kvality na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Třetím významným filmem z Bromovy režijní filmografie je SKALNÍ PLEMENO (1943), které se znovu vrací k tématice sociálních podmínek dělnických vrstev. Na závěr Bromovy práce pro film připomeňme i jeho profesi producenta; pod hlavičkou vlastní společnosti Bromfilm stál například za slavnými Burianovými komediemi U POKLADNY STÁL (1939) nebo PŘEDNOSTA STANICE (1941), produkoval pochopitelně i své vlastní filmy. Nevyjasněnou kapitolou zůstává Bromova činnost v době okupace. Víme, že byl zatčen gestapem a podle jeho vlastního svědectví mu z vězení pomohla Lída Baarová, což také po válce zdůrazňoval. Vykonstruovaná obvinění po osvobození vedla k Bromovu opětovnému zatčení, tentokrát z důvodu kolaborace. Skutečná provinění proti Čechům mu nebyla prokázána, vězněn byl nicméně čtyři měsíce a nakonec odsouzen k pokutě 200.000 korun. Zákaz jakékoliv práce u filmu jej donutil k jinému způsobu obživy a prosadil se jako obchodník s broušeným sklem. Obchodní cesty do zahraničí (byť pod dohledem státní bezpečnosti) mu v roce 1949 umožnily emigrovat. Novou životní náplň našel v cestování po Africe a jeho výsledkem bylo několik dokumentů natočených ve francouzské produkci, později pak pracoval v USA a Kanadě (dokument AFRICAN ODYSSEY, 1966). V roce 1967 získal vízum k návštěvě Československa, do vlasti se ale již nevrátil. Zahynul tragicky při cestě z Montrealu do New Yorku 22. ledna 1969.