Oldřich Kovář

Významný operní pěvec Oldřich Kovář pocházel z Prahy, původně se vyučil sazečem a poté pracoval v několika pražských typografických továrnách (mimo jiné ryl noty v tiskárně na Letné). Hudební vlohy jej přivedly koncem 20. let do pěveckého sboru Typografia, následně začal zpívat s trampskou skupinou Settleři, s níž také vystupoval v pražských operetních divadlech. Na gramofonové desky natočil řadu trampských písní, v roce 1930 se pak stal sboristou Švandova divadla, mezitím se také soukromě vzdělával v operním zpěvu (u E. Fuchse a ve Vídni u A. Piccavera). V polovině 30. let začal vystupovat jako sólista ve smíchovské Aréně, poté v Tylově divadle v Nuslích (1936-1937). Získal popularitu jako interpret lidových písní, skladeb tanečního a operetního charakteru, zpíval také jazz, natočil stovky gramofonových a rozhlasových nahrávek s řadou orchestrů a vokálních těles, uplatnil se také ve filmu. Kovář nahrával pro několik gramofonových firem, zpíval ve vokálních sborech vystupujících pod různými jmény, navíc nezřídka používal pseudonymy (např. J. Kolda nebo O. Štefan), jeho snímky tak dnes můžeme často jen zřídka bezpečně identifikovat. Na popud Václava Talicha vstoupil v roce 1938 na scénu Národního divadla, kde zůstal natrvalo a všechny ostatní hudební i mimohudební aktivity zcela opustil. Jako tenorista s měkkým a vřelým hlasovým projevem našel uplatnění v řadě oper, především vynikl v roli Vaška v Prodané nevěstě, kterou zpíval dvacet let, zpíval ale i další hlavní role v operách B. Smetany, A. Dvořáka, dále například R. Wagnera (Mistři pěvci norimberští) nebo P. I. Čajkovského (Evžen Oněgin). Jako zpěvák populárních Settlerů se Oldřich Kovář uplatnil hned na počátku 30. let také ve filmu. Původně hrál převážně role zpěváků (MALOSTRANŠTÍ MUŠKETÝŘI, 1932; DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK, 1933; ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH, 1937; FALEŠNÁ KOČIČKA 1937), případně svůj hlas propůjčil některému z nezpívajících herců. V polovině 30. let pak začal dostávat i menší role nezpěváků (HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, 1934; SVĚTLO JEHO OČÍ, 1936; JARČIN PROFESOR, 1937). Jak již bylo řečeno, s nástupem do Národního divadla Kovář ukončil veškeré aktivity mimo tuto scénu, s filmem se rozloučil opět rolí zpěváka v komedii DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (1940) v hlavní roli s Adinou Mandlovou. Oldřich Kovář hrál celkem ve dvaadvaceti filmech, v několika dalších snímcích zazněl pouze jeho hlas. Po druhé světové válce rozšířil Oldřich Kovář své působení o pedagogickou činnost na pražské konzervatoři, v roce 1954 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Oldřich Kovář zemřel v Praze 5. dubna 1967 ve věku 60 let.