Arno Kraus

Od dětských let se vztah Arno Krause k literatuře a životu utvářel nejen tím, že jeho otec byl sám spisovatelem a překladatelem z maďarštiny, ale i tím, že celé své dětství prožil v prostředí dělnického Žižkova. Studium na reálném gymnáziu v Libni ukončil maturitou v roce 1939 a zapsal se ke studiu Vysoké školy zemědělského inženýrství v Praze. Po imatrikulaci a zahájení prvního semestru se musel Arno se studiem rozloučit, když byly všechny vysoké školy z rozhodnutí říšského protektora uzavřeny. Po nějakou dobu se živil příležitostnými pracemi do doby, než-li byl nasazen v rámci totálního pracovního nasazení jako lesní dělník a později jako účetní. Literární debut si odbyl ještě v době středoškolských studií krátkými prózami a básnickými pokusy ve Studentském časopise. Krátce před osvobozením vlasti debutoval po Nezvalovu vzoru scénickým zveršováním Dámy s kaméliemi. Souborně své juvenilní básnické pokusy z let 1939–1945 pojal jako základ básnické sbírky Džbán s pěnou slunce /1946/. Část své literární autorské tvorby vytvořil ve spolupráci se svým otcem ve sbírce povídek, např. Černá spravedlnost a dal. První etapu své tvorby uzavřel sbírkou Balvan z cesty /1951/,zaměřenou na budování a ochranu socialistické vlasti. V roce 1947 ukončil svá vysokoškolská studia a převzal diplom zemědělského inženýra. V období let 1945 až 1952 stál na čele kulturní rubriky Zemědělských novin a souběžně řídil počínaje rokem 1946 i jeho část určenou pro dětského čtenáře. Své profesionální zkušenosti uplatnil v tehdejším třebechovickém nakladatelství Dědourek. Po roce 1952 přešel do diplomatických služeb a postupně jako kulturní přidělenec pracoval na ambasádách v Rumunsku, Bulharsku a Itálii. Po dobu deseti let od roku 1958 vedl kulturně propagační sekretariát na Ministerstvu zahraničních věcí a po roce 1968 do roku 1977, byl tajemníkem Svazu československých dramatických umělců. Do konce roku 1979 byl jeho ústředním tajemníkem. Počínaje rokem 1980 se odebral ze zdravotních důvodů do důchodu. Jako autor se Arno Kraus části své tvorby zaměřil na dětského čtenáře a také dospívající mládež, což je patrné publikováním v časopisech a periodikách, např.: Sluníčko, Ohníček, Mladá fronta, Mladý svět, Květy. Jako prozaický autor se věnoval časopisecky dospělému čtenáři např. v časopisech, denním tisku, měsíčnících: Plamen, Tvorba, Tribuna, Vlasta, Večerní Praha, Scéna aj. Knižně vydal řadu románů, např. Tři mušketýři až do smrti /1946, na motivy A. Dumase, s A. Krausem st./, dívčí román Případ sestry Marie/1946, s A. Krausem st./, Bílá růže Oconeů /1948, podle Ch. Sealsfielda, přep. v roce 1973 pod názvem Dívka od řeky Natchez/, Na startu je delfín /1975, přep. a rozšíř. s tit. Na startu je delfín: Honza jede naplno /1979/, Legální únos/1977/, Stín zmizelého Berta /1978/. Arno Kraus patřil do řad autorů filmových a televizních scénáristů, když se jako scénárista podílel na televizním filmu Běž, ať ti neuteče /1976, nebo na pětidílném televizním seriálu Start, ke kterému napsal scénář podle vlastní literární předlohy Na startu je delfín: Honza jede naplno/1980, rež. P. Tuček/. Výchozím námětem pro celovečerní stejnojmenný film se stal Krausův román Na startu je delfín /1974, sc. M. Pavlík, rež. J. Borek/. Průběžně se věnoval překladům z bulharské literatury. Spisovatel, scénárista a diplomat Arno Kraus zemřel v Praze 12. září roku 1982 ve věku 61 let. Erkul