Emil Ludvík

Dirigent, hudebník, komentátor a skladatel Emil Ludvík byl známý také jako obhájce lidských práv i svobod a odpůrce komunistického režimu. Přestože po osvobození Ludvík dokončil studia hudební vědy, nastoupil do úřednických služeb kanceláře presidenta republiky a stal se tajemníkem Edvarda Beneše. Právě Benešovi Ludvík v revolučním roce 1948 navrhl, aby nástup komunistů k moci bojkotoval vyhlášením stannného práva, navíc v čase kdy byl Ludvík sám zárověn také rozhlasovým politickým komentátorem zahraničního oddělení. Za tento postoj byl komunisty zatčen a vězněn. I když byl Ludvík po propuštění na svobodu sledován Státní bezpečností, působil v mnoha uměleckých, kulturních i občanských organizací. R. 1967 založil Společnost pro lidská práva, která byla po invazi varšavských vojsk v srpnu 1968 rozpuštěna. Po dalším pronásledování Ludvík podepsal Chartu 77 a stal se jedním z jejích prvních signatářů. Po sametové revoluci 1989 stihl ještě založit Masarykovo demokratické hnutí. Čestný občan města Prahy Emil Ludvík zemřel ve věku nedožitých 9o let. Hudba: Po studiích práv nastoupil E. Ludvík na hudební vědu filosofické fakulty University Karlovy, při jehož navštěvování koncem r. 1939 založil studentský orchestr Hot Kvintet. Po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 se kapela zprofesionalizovala a vzniknul Velký orchestr Emila Ludvíka. Obě hudební formace měly svůj repertoár zakotven ve swingových evergreenech, což znamenovalo četné hostování po světě, nahrávání pro rozhlas a na desky. Ludvíky skladby vycházely ve speciální Swing-serii Emila Ludvíka dokonce tiskem. Ačkoliv zaznamenal Velký orchestr mnoho sympatií a značnou popularitu zejména u mladších generací a hlavně mezi studenty, pro nedostatek angažmá se r. 1941 rozpadl. Ludvík sice založil soubor nový, menší, jen ve středním obsazení, ale dřívější reputaci již nezískal. Ludvík poté působil jako varhaník, po osvobození dokončil studia hudební vědy a v letech 1946-7 se stal členem pracovního týmu festivalu Pražské jaro. Za svůj bohatý pracovní život byl Emil Ludvík externím spolupracovníkem při vydávání děl Antonína Dvořáka, filmovým dramaturgem i komponistou. Vedle několika skladeb vážné hudby (Dechový knintet; Scherzo pro symfonický orchestr; Koncert pro altsaxofon; Smyčcový kvartet C-dur) je Emil Ludvík také autorem scénické hudby ke stovce filmů kreslených, loutkových, dokumentárních, populárně—vědecko-naučných i celovečerních. Na skladatelském kontě E. Ludvíka lze najít i vaudeville Partie pro Jakuba, hudbu k lední revue a více než 1oo populárních písniček (Nedělní ráno, Rytmus v patách, Pár kouzel znát; V lednu je máj, ….) Diskografie: Archivní nahrávky Hot kvintetu z let 1941 – 3 byly vydány pod názvem Harlem volá v edici Fonogram vydavatelství Radioservis a příklady skladatelské tvorby lze poslechnout i na albech Český jazz 192o-6o; Sjezd swingařů nebo Doktor swing redivivus. Filmografie (hudba - výběr): 1955 – Malý sen; Vzorný kinematograf Haška Jaroslava; 1956 – Přišel na návštěvu; 1958 – Brankář bydlí v naší ulici; Cestou k divákům; Když film promluvil; Když oživly fotografie; 1959 – Prázdniny v oblacích; 1961 – Malý Bobeš; 1962 – Malý Bobeš ve městě; 1964 – Dobrodružství s nahým klukem; 1967 – Muž, který stoupl v ceně Filmografie (hudební režie): 1959 – Jaroslav Vojta, herec čisté duše Tituly a ocenění: V den státního svátku, 28. října 2oo3, byl s odůvodněním za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva Emil Ludvík vyznamenán Řádem Tomáše Garigua Masaryka III. třídy. Bohatá skladatelská tvorba pro film a televizi Ludvíkovi též přinesla mnoho dalších cen, vyznamenání, medailí a mezinárodních ocenění. E. Ludvík byl jmenován také Čestným občanem Prahy.