Halina Auderska

Halina Auderská, polská prozaička a dramatička, se narodila 3.7.1904 v ukrajinské Oděse. Byla vnučkou sibiřského vězně a až v roce 1920, jako šestnáctiletá, se vrátila do Polska, vlasti svých rodičů. Vystudovala polonistiku a pedagogiku na Varšavské univerzitě a v letech 1929 až 1939 učila na středních školách. Debutovala románem Poczwarki Wielkiej Parady /1935, Kukly velké přehlídky/. Během okupace Polska nacistickými vojsky byla ilegálně činná a zúčastnila se i Varšavského povstání. Po válce byla redaktorkou v nakladatelství časopisu Dialog, Slowniku Jezyka Polskiego /1958-1969/. V období 1983 až 1986 byla předsedkyní Svazu polských spisovatelů. Ve scénických dílech se především zabývala novějšími historickými souvislostmi a v tomto duchu psala rozhlasové hry as televizní scénáře. Za hlavní její dílo je považován román o polském chlapci, vyvezeném za války do Německa -Jablko granatu /1971, Granátové jablko/, dále baladická próza s názvem Ptasi gosciniec /1973, Cesta tažných ptáků/ a za pokračování je považován román Babie lato /1974, Babí léto/. Některé romány jsou považovány za literární práce vysoké úrovně - Miecz Syreny1-2 /1980, Sirenin meč/, Królowa Bona /1983, Královna Bona/, Zabič strach /1985, Zabít strach/. Je autorkou realizovaných divadelních her Zbiegowie /1952, Zběhové/, Rzeczpospolita zaplaci /1954, Republika to zaplatí/, Dopóki zyjemy /1955. Pokud žijeme/, Awantura w Jaworowie /1964, Dobrodružství v Javorově/. Prózy i divadelní hry Haliny Auderské byly z převážné většiny přeloženy do českého jazyka. Zemřela roku 2000, ve věku nedožitých 96 let, ve Varšavě. Erkul