Jaromír Borek

Od středoškolských studií žil ve vnitřním rozporu. Na jedné straně jej přitahovala architektura, na straně druhé to byl zájem o divadlo. Po ukončení studia architektury pracoval krátce jako projektant. Nespokojen s tím, že se vnitřně cítil být i divadelníkem, tuto práci postupně utlumoval až definitivně přešel mezi divadelníky. Vyzkoušel si herectví, práci režiséra a konečně i scénaristickou tvorbu. Profesně se se vzdělával na FAMU v Praze a školu končil v roce 1964 v oboru režie. Během studia již pracoval na konkrétních studijních úkolech, ale též i jako asistent režie při natáčení filmu Jarní povětří /1961/, Život bez kytary /1962/. Po absolutoriu se věnoval nejčastěji tvorbě filmových námětů a v mnoha případech i převedení námětů do filmového scénáře. Pracoval s velkým počtem režisérů, takže byl poměrně dosti vytížen zejména v letech 1970 až do roku 1988. V tomto období spolupracoval i s Českou televizí. Během let 1965 až 1973 pracoval většinou souběžně i jako pomocný režisér a autor technických scénářů. Z tohoto období jsou známy některé snímky - Útěk do větru /1965/, Já, spravedlnost /1967/, Takže, ahoj! /1970/, Oáza /1972/. Projekty, jež jako režisér realizoval s televizí, nebyly sice tak hojné, ale přesto již dociloval Jaromír Borek výraznou kvalitu a též i významnou diváckou úspěšnost. Souběž spoluparcoval s Armádním filmem a Krátkým filmem. Za všechny je nutné jmenovat filmy Antonín Chittussi, J. V. Myslbek, Slavík omámený růží, Hříchy mládí. Po celou svou profesní dráhu se Jaromír Borek propracoval postupně přes různé pokusy až k zcela samostatné režijní práci. Do roku 1991 pracoval jako režisér ve Filmovém studiu Barrandov a zaměřoval se na náměty ze současnosti a problematiku dospívající mládeže. Typické v tomto období bylo, že si většinou pro tyto filmy psal i samostatně scénáře. Byl též i mnohdy autorem námětu, scénaristou. Po roce se takto v úvodních titulcích filmů jméno Jaromíra Borka objevovalo od roku 1973 na filmech - Maturita za školou /1973/, Na startu je delfín /1974/, Lvi salónu /1978/, Muž přes palubu /1980/. V koprodukci s bulharskou kinematografií film Tři od moře /1979/. Komedii pro děti s Jiřím Langmajerem a Dánou Vávrovou, Kluk za dvě pětky /1983/. Posledním významnějším filmem byl film Cena medu /1986/, vycházející ze skutečné události, při níž byl za dramatických okolností ohrožen dětský život. Pro Československou televizi jako režisér natáčel řadu televizních inscenací - Piknik pod deštníkem, Malá kronika Anny Magdakeny Bachové, Klavír, seriál Sršně v úlu. Režisér, scénarista i herec Jaromír Borek zemřel ve věku sedmdesáti tří let, takřka nepozorovaně a v ústraní. Více jak deset let před skonem žil naprosto osaměle a širší veřejnosti je neznámo přesné datum jeho úmrtí. Též žádné filmové časopisy či zpravodaje tuto skutečnost nezmínily. Erkul