Zdeněk Rozkopal

Malá osada Kavalčanky tvořící část obce Bílá na Frýdecko-Místecku je místem, kde se 2. října roku 1924 rodil syn beskydského lesmistra Zdeněk Rozkopal. Od dětství měl výrazné výtvarné sklony, rád kreslil, maloval. Rodiče pro něj chtěli něco čím se může bezpečně uživit, malování k těmto profesím z jejich pohledu rozhodně nepatřilo. Učil se dobře a mohl být i učitelem, ale nakonec v době, kdy se rozhodoval studovat na vysoké škole, došlo v protektorátu k uzavření vysokých škol a Zdeněk Rozkopal se vyučil zámečnickému řemeslu. Po osvobození v roce 1945 byl přijat ke studiu architektury na České vysoké učení technické v Praze a souběžně studoval výtvarnou výchovu a deskriptivu u profesora Cyrila Boudy na Pedagogické fakultě UK v Praze. V roce 1949 úspěšně promoval a nakrátko se živil jako učitel, než-li jej povolala armáda k vykonání základní vojenské služby. Po propuštění do civilu se již do učitelského stavu nevrátil. Na doporučení a výslovnou přímluvu své sestry Antonie, která pracovala ve skupině Karla Zemana v gottwaldovském studiu jako výtvarnice, byl v roce 1951 přijat jako pomocný architekt. Díky svému citu pro materiál a celkovému výtvarnému vzdělání se brzy stal pro Karla Zemana velmi potřebným spolupracovníkem. Jako výtvarník a filmový architekt se až do roku 1986 podílel na téměř všech Zemanových filmech. S režisérem Karlem Zemanem spolupracoval mimo jiném jako výtvarník, např. na velmi úspěšném filmu Cesta do pravěku/1954/. V roce 1957 se nejen jako architekt, ale i jako asistent režie podílel po boku Karla Zemana na natáčení filmu Vynález zkázy. Zeman i Rozkopal spolupracovali i na natáčení filmu Baron Prášil roce 1961 a filmu Bláznová kronika /1964/. Mimo Karla Zemana se podílel i na filmech režisérů Radima Cvrčka a Josefa Pinkavy. Samostatný režijní debut si odbyl dokumentárním filmem Černý démant /1956/ o vzniku uhlí, ve kterém použil část nepoužitých filmových záběrů nezařazených do konečné verze filmu Cesta do pravěku. Karel Zeman pro Rozkopala, který měl zájem i na vlastní režijní tvorbě, napsal scénáře na sebe navazujících příběhů pro animované filmy Pan Prokouk detektivem /1958/ a Pan Prokouk akrobat /1959/, které byly oceněny Stříbrnou medailí na festivalu ve Vancouveru v roce 1960 a Diplomem na MFF v Budapešti v roce 1961. Zeman a Rozkopal se i v dalších letech vzájemně doplňovali, když Rozkopal pro Zemana zpravidla navrhoval použitá pozadí a navrhoval i vhodnou a promyšleně použitou barvou a střih. Jako režisér a a na svůj námět i autor scénáře natočil cenný dokument Kouzelný svět Karla Zemana /1962/, ve kterém je plno záběrů, které umožňují získat představu, jak se vyrábí trikové filmy. Po roce 1965 Zemanovo studio Rozkopal opustil a vydal se na dráhu vlastních filmových projektů a realizací. Spolupracoval především s režiséry Cvrčkem a Pinkavou. Zčásti pracoval i pro režiséra Karla Kachyňu. V šedesátých letech natočil ve spolupráci s Radimem Cvrčkem příznivě přijatou trojici kombinovaných grotesek ze současného života: O člověku, který chce stihnout mnoho činností nazvanou Ten čas /1966/, krátký film A přece létá /1968/, humornou formou podaný příběh o tom, že létání není vždy snadné a daří se nejvíce zamilovaným dvojicím a třetím byl film Ten člověk /1969/ , podobenství o snaze dobrosrdečného jedince zabránit sebevrahovi v realizaci jeho záměru. S Cvrčkem natočil celovečerní film podle scénáře Oty Hofmana Hodina mrtvých slonů /1971/. Zajímavé jsou i další Rozkopalovy animované filmy, kterým se věnoval jako režisér nebo současně i scénárista nebo filmových výtvarník, např. : za použití perských stínových loutek natočil film Tři čarovná pera /1970/; ploškové filmy Čtyři tajná přání /1984/ a dal. keramice. Mimo filmovou tvorbu se podílel na tvorbě hereckých masek a triků pro Filmová studia Barrandov, Koliba, Gottwaldov, Croatiafilm Zagreb a Goldfilm Stuttgart. S jeho jménem jsou spojeny mnohé pořady bratislavského nebo brněnského televizního studia, např. Příběhy pana sardinky; Sen v Lucemburské zahradě aj. Dlouhodobě spolupracoval s Divadlem pracujících v Gottwaldově, Bábkovým divadlem v Žilině a Muzeem jihovýchodní Moravy v Gottwaldově, později Zlíně. V posledních letech života intenzivně spolupracoval s nakladatelstvím Artia Praha, od roku 1991 s nakladatelstvím Moraviapress v Břeclavi, aj. Filmový architekt, scénárista, režisér Zdeněk Rozkopal zemřel ve Zlíně 26. února 2001 ve věku nedožitých 77 let. Erkul