Elena Hálková

Herečka Elena Hálková byla dcerou lékaře Ivana Hálka (1872-1945) a vnučkou slavného básníka Vítězslava Hálka (1835-1874). Narodila se v Žilině, kde její otec v té době působil, tady také vyrůstala a začala zde i hrát s ochotníky, v Bratislavě začala studovat na gymnáziu. Hereckou průpravou získala studiem na konzervatoři v Brně, kde absolvovala v roce 1929. Následovalo její první profesionální angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě (1929-1930). Setrvala však jen jednu sezónu a pak odešla do Prahy, v letech 1930-1935 byla členkou souboru Vinohradského divadla. V roce 1935 pak získala angažmá v Národním divadle, kde hrála do roku 1940, v době okupace zde jen sporadicky vystupovala jako hostující herečka. Jevištní práce Eleny Hálkové se ve třicátých letech nesla ve znamení dívčích typů z českého venkova (Lucerna, Strakonický dudák, Naši furianti, Jan Výrava). Zvláště v Národním divadle byla vytížená řadou vedlejších úloh a například hned v první sezóně svého zdejšího angažmá (1935-1936) účinkovala ve třinácti představeních. Příslušnost k naší první scéně, ale i manželství se slavným Zdeňkem Štěpánkem přinesly Eleně Hálkové také možnost zahrát si ve filmu. Debutovala nevelkou rolí Zuzky ve filmu JÁNOŠÍK (1935), další vedlejší postavy odehrála v přepisech klasických předloh jako VOJNARKA (1936) nebo FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937), objevila se i ve hvězdně obsazené historické komedii CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (1938). Nepříliš sympatickou rolí zaměstnavatelky hlavní hrdinky se uvedla v secesním melodramatu NOČNÍ MOTÝL (1941). Po válce se Elena Hálková vrátila na jeviště Národního divadla jako stálá členka činohry, od rolí temperamentních dívek přešla postupně k postavám žen středního věku, které hrála převážně v komediálním repertoáru (Sluha dvou pánů, Revizor). Vážné onemocnění donutilu Elenu Hálkovou v roce 1951 zcela opustit jevištní práci, vrátila se v roce 1955, tentokrát na scénu Divadla satiry (1955-1957), následně pak působila v Divadle ABC (1957-1962). V této době se také po dlouhých letech vrátila k práci u filmu (NEZLOB, KRISTINO, 1956). Později hrála již jen vedlejší až epizodní role matek a manželek, objevila se například v okupačním dramatu VYŠŠÍ PRINCIP (1960). Poslední nevelké role ztvárnila v několika průměrných komediích šedesátých let (MEZI NÁMI ZLODĚJI, 1963; JAK SE ZBAVIT HELENKY, 1967; PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ, 1969). Spolupracovala také s televizí a hrála v několika televizních seriálech, povšimnout si jí můžeme například ve slavných KAMARÁDECH (1971). V roce 1972 po deseti letech opustila Elena Hálková své poslední angažmá v Městských divadlech pražských a nadále se veřejnému vystupování vyhýbala. Zemřela v Praze 9. září 1985 ve věku 78 let. Hálková byla provdaná za herce Zdeňka Štěpánka (1894-1968), jejich manželství ale nemělo dlouhého trvání. Jejich dcera Jana Štěpánková (*1934) je též herečkou.