Bohumil Šmída

Herec a filmový produkční Bohumil Šmída pocházel z pražské živnostnické rodiny, jeho otec měl v Nuslích obchod s textilem. Bohumil absolvoval gymnázium a již v této době stál před filmovou kamerou – debutoval nevelkou rolí studenta ve filmu PŘED MATURITOU (1932), v postavách vojáků se pak mihnul v dalších, dnes již zapomenutých filmech třicátých let. Po maturitě studoval čtyři roky práva na Univerzitě Karlově, kvůli uzavření vysokých škol v roce 1939 ale studium nedokončil. Své první zaměstnání v době okupace spojil s filmem, původně byl úředníkem u americké produkční společnosti Radiofilm, pak pracoval u českých filmových společností Slavia-film a Pragfilm. V práci pro film pokračoval i po roce 1945 v zestátněné kinematografii a zastával řadu funkcí ve Filmovém studiu Barrandov, od roku 1947 byl vedoucím výroby, následně ve spolupráci s dalšími osobnostmi stál v čele tvůrčí skupiny. Několik let dokonce na Barrandově zastával funkci ředitele, pracoval také pro Krátký film. K tématu filmové produkce vydal několik publikací. Své zkušenosti s prací pro Barrandov zúročil i jako pedagog a od roku 1955 byl vedoucím katedry filmové a televizní produkce na FAMU. Jako pedagogický poradce dohlížel na vznik řady studentských filmů. I když Šmída obdivoval film jako médium a ze studentských let měl i určité zkušenosti s herectvím, v pozdějších letech práci před kamerou nijak nevyhledával, filmoví režiséři si jej ale nakonec našli sami. Začínající režisér Zbyněk Brynych nabídl Šmídovi roli ve svém debutu ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958), ten ale tehdy odmítl. Vzápětí však stanul po boku Marie Rosůlkové ve filmu CESTA ZPÁTKY (1958). Hned v následujícím roce ztvárnil poměrně složitou psychologickou postavu soukromého zemědělce Malce ve filmu VELKÁ SAMOTA (1959). Zcela výjimečně se Šmída pustil i do jiné umělecké oblasti a k filmu ČERNÝ PRAPOR (1958) složil hudbu. V následujících více než dvaceti letech obohatil Bohumil Šmída svým realistickým hereckým projevem zhruba čtyřicet filmů různých žánrů i režisérů. Nejlépe si jej pamatujeme ve výrazných postavách politováníhodných delikventů, ať už skutečných nebo jen podezřelých. Takové role ztvárnil ve filmech KDE ALIBI NESTAČÍ (1961) nebo v Machových kriminálkách NAHÁ PASTÝŘKA (1966) a RAKEV VE SNU VIDĚTI (1968; v obou případech nesla Šmídova postava jméno Pacínek). S režisérem Jaroslavem Machem pak pracoval ještě na filmu NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH (1970), v témže roce se objevil i v detektivních příbězích dalších režisérů (PĚNIČKA A PARAPLÍČKO, 1970; JEDEN Z NICH JE VRAH, 1970). Vedle ryze negativních postav vytvořil také řadu dalších epizodních figurek, například ředitele televize v muzikálu KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964) nebo důstojníka v historickém titulu SARAJEVSKÝ ATENTÁT (1975). Hodnotnou stopu po sobě zanechal v podobenství DEN SEDMÝ, OSMÁ NOC (1969; tento film také produkoval). Poslední filmovou rolí Bohumila Šmídy byla nevelká postava strážce zákona ve filmu DÍVKA S MUŠLÍ (1980). Šmída se pochopitelně objevil i v řadě televizních inscenací a seriálů, nikdy ale nepřekročil rámec epizodní role. I když působení Bohumila Šmídy zvláště v manažerských funkcích mělo často politický podtext, v čele Barrandova stál v nelehkých padesátých letech a za svou činnost získal i státní vyznamenání, nutno také poznamenat, že jako produkční se později podílel na vzniku řady zásadních děl československé kinematografie, za všechny připomeňme dodnes vysoce ceněné tituly OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1967) nebo VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968). Bohumil Šmída zemřel v Praze 6. března 1989 ve věku 75 let.