Jindřich Šimon Baar

Člen: Erkul Vložil: Erkul Jindřich Šimon Baar pocházel ze starého selského rodu. Narodil se 7. února 1869 v Klenčí pod Čerchovem. Již od dětských let na něj působilo okolí rodné obce, lidové tradice a obyčeje. V roce 1888 dokončil svá středoškolská studia na gymnáziu v Domažlicích a z hmotných důvodů vstoupil do bohosloveckého semináře v Praze. Po vysvěcení na kněze v roce 1892 kaplanoval v Přimdě, Spáleném Poříčí u Plzně, Stochově a jinde. Od roku 1899 působil na menších farnostech jako farář v Klobukách a v Ořechu v letech 1909 až 1919, kdy odešel předčasně na odpočinek do svého rodiště. Navštívil po roce 1900 řadu evropských zemí. Pobýval v Belgii, Holandsku, Německu, Švýcarsku, Itálii a navštívil rovněž Polsko. Patřil mezi kněze, kteří se na konci devadesátých let aktivně účastnili na reformním hnutí kněží, kteří usilovali o větší demokratizaci v samotném kléru a promítnutí této změny do vztahu k věřícím a jiným církvím. Tato činnost se projevila na překážkách, které byly Jindřichu Šimonu Baarovi vyšším kněžstvem kladeny a zejména jeho možnému postupu v kněžské službě. V roce 1918 se stal předsedou Jednoty duchovenstva českého, což nebylo příznivě přijímáno a vedlo k nucenému odchodu na odpočinek. Literárně debutoval v brněnském Muzeu v roce 1892 jako občasný dopisovatel a postupně přispíval do nejrůznějších tiskovin: Zlaté Prahy; Pramene; Obrázkové revue; Vlasti; Českých květů ; Zlatých klasů aj. Jeho povídky a romány zejména z prvního období jeho tvorby byly zevně inspirovány životem kněžstva projevujícího snahy po církevních reformách a věnovány v této rovině a souvislostech i životu drobných českých venkovských kněží jak je poznal Baar během své služby Bohu. Mezi tyto patří jistě román Cestou křížovou /1900, zfilmováno r. 1938, rež. Jiří Slavíček/, spolu se sbírkou povídek Farské historky /1908, 1912, 2 svazky/ a novela Holoubek /1921/. Velmi vyzrále působí i po letech jeho studie vesnických i městských lidových typů, realistické pohledy na chodský venkov, jak je patrné z próz Pro kravičku /1905/; Hanče /1917/, či sbírky povídek Hu nás /1920/. Baar sbíral horlivě i chodské pohádky Naše pohádky /1921/; Chodské povídky a pohádky /1922/ a zabýval se také zvláštnostmi chodského jazyka. Ze vzrůstajících sociálních konfliktů a zejména z důsledků živelného kapitalismu a jeho projevů a dopadů na českém venkově našel inspiraci ke své nejzávažnější prozaické tvorbě, jak je patrné z románu Jan Cimbura /1908, zfilmováno 1941, rež. František Čáp/ a zejména v románové trilogii: Paní komisarka /1923/; Osmačtyřicátníci /1924/ a Lůsy /1925/. Jindřich Šimon Baar je autorem řady románů, které dosud i přes nesporné kvality, zůstávají mimo hlavní zájem čtenářů nebo scénáristů, např.: Farská panička /1906/; K Bohu /1914/; Poslední soud /1914/; Na děkanství /1919/; Kanovník /1920/ a Počtář /1921/. Jindřich Šimon Baar zemřel 24. října 1925 v rodném Klenčí pod Čerchovem ve věku 56 let.