Inka Čekanová

Česká herečka Inka Čekanová se před filmovou a televizní kamerou objevovala jen krátce a zřídka, její uměleckou dráhu ukončil odchod do zahraničí počátkem osmdesátých let. Pochází z jižní Moravy, jejím rodištěm je Grešlovo Mýto poblíž Moravských Budějovic, její vlastní jméno je Justina Čekanová. Dětská touha stát se herečkou ji počátkem šedesátých let přivedla na jeviště Krajského divadla v Kolíně, kde začala bez odborné průpravy, poté krátce působila v Divadle Jiřího Wolkera v Praze. Trvalejší zázemí našla v Horáckém divadle v Jihlavě, kde hrála v letech 1962-1968. Kamera ji zachytila poprvé v televizní adaptaci povídky MEZE WALTERA HORTONA (1968), kde se objevila jako reportérka. Krátce nato přešla natrvalo do Prahy a od roku 1969 měla stálé angažmá v Divadle Na zábradlí. Tady dostala řadu velkých příležitostí, v nichž mohla uplatnit svůj půvab i herecké schopnosti (Figarova svatba, 1972; Největší z mušketýrů, 1975), výraznou kreaci předvedla jako Ofélie v Hamletovi (1978) režiséra Evalda Schorma. Film jí první roli nabídl až několik let po příchodu do Prahy v dnes již právem zapomenutém dramatu CESTY MUŽŮ (1972), větší příležitost dostala jako trenérka Pachnerová v příběhu ze sportovního prostředí NA STARTU JE DELFÍN (1974). Díky častějšímu reprízování ji ale dodnes můžeme vídat jako královnu sousední říše v pohádce MALÁ MOŘSKÁ VÍLA (1976), se svým dlouholetým kolegou z Divadla Na zábradlí Václavem Sloupem pak vytvořila manželskou dvojici Kebrlových v komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977). Počátkem osmdesátých let Inka Čekanová emigrovala do Německa.