Vratislav Blažek

Cosi společného má dramatik, scénárista textař Vratislav Blažek s Josefem Škvoreckým. Shodně s Josefem Škvoreckým /27.9.1924/ se narodil v Náchodě, když se patřičně při svém narození 31. srpna roku 1925 ozval jeho hlas. Shodují se i v tom, že každý z nich studoval na reálném náchodském gymnáziu. Jistý rozdíl zde je, když Josef Škvorecký gymnázium ukončil v roce 1943 na rozdíl od Vratislava Blažka, který jako student kvarty byl z dalších studií vyloučen v roce 1941, rok se učil drogistou, aby v roce 1942 odešel do Prahy studovat na Střední grafické škole Officina Pragensis u profesora J. Švába. Od roku 1944 byl totálně nasazen na práce v náchodské továrně Kudrnáč-výroba pneumatik. Po osvobození v roce 1945 začal nejprve vzhledem k výraznému výtvarnému talentu studovat na pražské AVU, avšak koncem druhého semestru přešel na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ve které do roku 1948 studoval malířství v ateliéru u profesora Emila Filly. V době pražských studií uveřejnil své první prozaické pokusy, představované satirickými povídkami. Debut v časopise Dikobraz Blažkovi otevřel cestu spolupráce s Divadlem satiry s jeho účastí na pásmech, jako byly např. : Cabaret Trapas, Ferda sirky zeměkoule /1947/ a později i samostatné hry: Král nerad hovězí, Kde je Kuťák? Aj. /1948/. Školu nedokončil a věnoval se literární práci. Po zániku Divadla satiry se v roce stal zaměstnancem Čs. státního filmu, pozdějšího Filmového studia Barrandov. Zpočátku byl jeho dramaturgem, pak i scenárista. Vedle dramaturgické a scénáristické práce pro FS Barrandov Blažek úzce spolupracoval i s rozhlasem, např. rozhlasová komedie: Když začalo pršet; O kozách a lidech; Byl Kalous zlý?, a dal. V srpnu 1968 se Blažek zapojil do utajovaného televizního vysílání Československé televize. V září téhož roku vycestoval do Rakouska a rozhodl se pro emigraci . Již v říjnu se z Rakouska přesunul do Ingelheimu nad Rýnem /NSR/ a od roku 1970 zde až do své smrti žil v Mnichově. Úplné začátky Blažkovy literární činnosti jsou spojeny s pamflety na gymnazijní profesory náchodského reálného gymnázia. V roce 1945 nejprve přispíval do náchodského listu Slovo má mladý Severovýchod, ve kterém působil Josef Škvorecký jako redaktor. Po roce 1946 stále častěji publikoval své satirické povídky i básně v časopisech a denním tisku , např. Jiráskův kraj, Dikobraz, Kulturní tvorba, Literární noviny, Divadelní noviny, Divadlo, Repertoár malé scény, Plamen, Host do domu aj. Rovněž v době své emigrace se jako autor snažil o spisovatelskou činnost, ale v podstatě tato část jeho díla zůstala ve fragmentárním stavu a zčásti vyšla časopisecky v časopisu Západ /Ottawa/, část nedokončených Blažkových stylizovaných vzpomínek Sebrané spisy Vladimíra Kotouče , po roce 1990 ve sborníku Vratislav Blažek - I v cizině jsem s tebou /1998/. V průběhu 50. let minulého století Blažek doslova chrlil jeden scénář za druhým, např.: scénáře ledních revuí - Ženich na ledě /1956/; Pražská romance /1957/ aj. Spolu s režisérem Jiřím Trnkou napsal scénář krátkého animovaného filmu Cirkus Hurvínek /1955/, s Břetislavem Pojarem Spejbl na stopě /1956/ a s Eduardem Hofmanem Tucet mých tatínků /1959/. Spolupracoval také se studenty FAMU a s Ivo Paukertem napsal scénář hraného krátkého filmu První oběd /1953, rež. Ivo Paukert/. Jako autor námětu uspěl i v loutkovém filmu Paraplíčko /1957, rež. Břetislav Pojar/ a Přátelé na sirkách /1960, rež. Josef Kluge/: S televizí spolupracoval poměrně často, zejména na tvorbě krátkých televizních filmů , např. O lidech před pultem a za ním 1-3 /1957-58, rež. Petr Schulhoff a Jindřich Ferenc/, Škola vzhůru nohama /1959/ aj. Nejvýrazněji se Blažek zapsal již od počátku 50. let jako scénárista celovečerních filmů: Katka /1950, s Ivanem Bukovčanem, Maxmiliánem Nitrou a režisérem Jánem Kadárem/; Cirkus bude /1954, rež. Oldřich Lipský/; Hudba z Marsu /1954, rež. Ján Kadár a Elmar Klos/; Návštěva z oblak /1955, rež. Miloš Makovec/; Tři přání /1958, rež. Ján Kadár a Elmar Klos, 1959/; Dva z onoho světa /1962, rež. Miloš Makovec/; Starci na chmelu /1964, rež. Ladislav Rychman/; Dáma na kolejích /1966, rež. Ladislav Rychman/ dal. V době emigrace spolupracoval s německým filmem např. :Die Untaten des Fräulein Mikova /1971, rež. Thomas Fantl/, svou hru Příliš štědrý večer využil jako námět svého filmu Ach, du fröhliche /1966, ještě v NDR, rež. Günter Reisch/. Podílel se i ve spolupráci s německými scénáristy na tvorbě scénářů filmů Der Scharfe Heinrich /1970, rež. Rolf Thiele/ a Rosy und der Herr aus Bonn /1971, rež. Rolf Thiele, uváděno též pod titulem Bleib sauber, Liebling!/. Spolupracoval i s německými televizními studii. Blažek je též autorem písňových textů : Dáme si do bytu; Lékořice; Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě a mnoho dalších. V řadě filmů byl také obsazen do epizodních rolí .V roce 1975 získal Cenu Egona Hostovského za posmrtně vydanou edici Mariáš v Reykjavíku. Přes mnohé shodné okamžiky mezi životní dráhou Vratislava Blažka a Josefa Škvoreckého, těchto slavných náchodských rodáků, patří i skutečnost, že zemřeli daleko od svého rodného města, ale i vlasti. Vratislav Blažek zemřel uprostřed své tvůrčí práce 28. dubna roku 1973 v německém Mnichově, ve věku nedožitých 48 let. Erkul