Jan Rychlík

Pražský rodák Jan Rychlík se narodil 27. dubna 1916. Po maturitě na reálném gymnáziu v Holešovicích započal studium na Vysokém učení technickém v Praze. Po násilném uzavření uzavřeni vysokých škol nacisty v roce 1939 přešel na na pražskou Státní konzervatoř, kde studoval skladbu u profesora Jaroslava Řídkého. Po osvobození vlasti roku 1946 absolvoval Mistrovskou školu dílem „Symfonická ouvertura“. Zbytek života komponoval vedle taneční a komorní hudby, také hudbu filmovou a scénickou. Jako hudební skladatel spolupracoval i s Československou televizí. Jeho nejintenzivnější zájem patřil jazzové hudbě,a také novodobým hudebním směrům. Jeho zájem patřil i folklóru mimoevropských národů. Postupně skládal komorní skladby, např. :Sonatinu pro klarinet /1943/; Sonatinu pro klavír /1943/; Suitu pro dechové kvinteto /1945/; Arabesky pro housle a klavír /1947-1950/; Partitu giocosu pro dechový orchestr /1947/; Komorní suita pro smyčcové kvarteto /1954/; Serenádu pro osm dechových nástrojů /1957/; Africký cyklus /1961/; Šibeniční madrigaly /1961/, či Relazioni /1963/ aj. Je také autorem scénické hudby: Oidipus vladař; Slaměný klobouk; Temno; Petr a Lucie; Škola žen aj. Uplatnil se i jako textař písní ve filmu Limonádový Joe. Spolupracoval s orchestry Gramoklubu, Blue Music a především Orchestrem Karla Vlacha. Byl vynikajícím klavíristou a ovládal řadu dalších nástrojů. Přitahovalo jej silně výtvarné umění, literatura, historie atd. Živil se jako soukromý učitel a skladatel, hrál na bicí nástroje v orchestru Karla Vlacha.. Podstatnou složkou Rychlíkova hudebního díla představují hudební čísla pro české filmové snímky. Spolupráci s českým filmem zahájil již v roce 1946. Zpočátku hudbou určenou pro krátkých dokumentární filmy: Čtenáři a jejich svět; Prostějovská reportáž; Mariánské Lázně; Pěstování semen aj. Byl spolupracovníkem pražského studia animovaného filmu Bratři v triku. Dlouhodobá a úspěšná byla jeho spolupráce s režiséry Eduardem Hofmana, Jiřím Trnkou a dalšími, např. Pérák a SS; Hotovo jedem!; Andělský kabát; Vzducholoď a láska; Árie prérie; Papírové nokturno; Povídání o pejskovi a kočičce; O skleničku víc; Stvoření světa aj. Kolem roku 1947 se podílel také na výrobě již hraných krátkometrážních filmů Krátkého filmu: Muži ve fraku /rež. Jan Svoboda/; Žijí mezi námi /rež. Miloš Makovec/; O malých pro velké /rež. Miloš Makovec/ aj. a Studia dětského filmu Praha /Psí starosti - rež. Stanislav Látal/. V roce 1950 si Jana Rychlíka vybral filmový režisér Miloš Makovec vzhledem k jeho zkušenostem a hudební invenci, které prokázal při společné tvůrčí práci nad krátkými filmy i pro komponování filmové hudby ke svým celovečerním filmům: Případ dr. Kováře /1950/; Veselý souboj /1950/; Velké dobrodružství /1952/; Návštěva z oblak /1955, spol. s Vlastimilem Hálou, hudbu nahrál Orchestr Karla Vlacha/ a Ztracenci /1956/. Neméně intenzivní byla i spolupráce s režisérem Miroslavem Hubáčkem na filmech : V trestném území /1950/; Haškovy povídky ze starého mocnářství /1952/ a Kavárna na hlavní třídě /1953/. V komediálním duchu a s optimistickými melodiemi se Rychlíkova hudba objevuje ve filmech režiséra Oldřicha Lipského: Cirkus bude! /1954, spolu s Vlastimilem Hálou/ a později nejen jako autor hudby, ale i textů některých písní filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera /1964, spol. s Vlastimilem Hálou/. Tímto filmem se předčasně uzavřela umělecká dráha Jana Rychlíka a stalo se tak symbolicky filmem, který představuje určitý vrchol filmové zábavné tvorby šedesátých let minulého století. S režisérskou dvojicí Ján Kadár a Elmar Klos se jako autor filmové hudby podílel společně s hudebním skladatelem Daliborem C. Vačkářem na komediálním filmu Hudba z Marsu /1955/. Zde se skladatelské schopnosti Jana Rychlíka i znalosti a zkušenosti s filmovou hudbou, do té doby získané, projevily naplno. Dodnes je tento film editován na DVD a objevuje se i ve vzpomínkových pořadech televizních studií. Jan Rychlík byl za svou hudbu k filmu LIMONÁDOVÝ JOE spolu s Vlastimilem Hálou oceněn Cenu v kategorii hudebního filmu in memoriam /1965/ v II. ročníku soutěže o hudební dílo vytvořené pro film v roce 1964. Hudbě se věnoval také teoreticky, jako autor odborných článků, studií a kritik v tisku a publikacích: Pověry a problémy jazzu /1959/; Moderní instrumentace /1959-1963/. Známé jsou i jeho překlady americké lidové poezie. Hudební skladatel a publicista Jan Rychlík zemřel náhle 20. ledna roku 1964 v Praze ve věku nedožitých 48 let. Erkul