Juraj Fándli

Juraj Fándli se narodil 5.8.1948, okr. Šintava, Slovensko, Československo, mládí prožil se svými sourozenci (bratr a sestra) v Piešťanech. Vystudoval střední školu elektrotechnickou a poté FAMU - obor kamera a triková technika. Po dokončení studia začal pracovat ve Zlíně jako asistent kamery. Jako druhý kameraman se podílel na tvorbě legendárních filmů pro děti jako např. "Indiáni v Větrova", "Nekonečná – nevystupovat", "Chlapi přece nepláčou". Po dvou letech se dočkal svého debutu a jako hlavní kameraman v roce 1980 natočil film "Sonáta pro zrzku", který dostal hlavní cenu na filmovém festivalu. Ve Zlíně fungoval až do 90. let, kdy se studio rozpadlo. Za dvacet let zde stačil natočit desítky krásných filmů a jeho tvorba byla spojena převážně s režiséry Vítem Olmerem a Vladimírem Drhou. Natočil zde např. filmy "Stav Ztroskotání", "Do zubů a do srdíčka" a "Parta za milion" atd. Poslední film, který zde natočil, byl "Requiem pro panenku" (1991) s režisérem Filipem Renčem. Poté se přesunul do Prahy, kde natočil spoustu dalších známých filmů jako např. "Nahota na prodej" a komedie "Ještě větší blbec, než jsme doufali" s Vítem Olmerem. Nebo třeba pohádku "Z pekla štěstí" se Zdeňkem Troškou. Kromě natáčení tradičních celovečerních filmů se věnoval také dokumentární tvorbě. Na dokumentech spolupracoval převážně s režisérem a producentem Fero Feničem, se kterým se znal ještě ze studentských let (pozn. bývali společně na kolejích ještě s legendárním režisérem Emirem Kusturicou - filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour atd.). S Fero Feničem spolupracoval od počátku kariéry a v roce 1982 se podílel na vzniku hraného televizního debutu "Brehy nehy", který odborníci označují na dobu vzniku jako převratný. Dále pak spolu natočili více jak 20 dokumentárních filmů z cyklu GEN (Geniální Elita Národa) pro společnost Febio. V rámci dokumentární tvorby se podílel také na známém seriálu "Deset století architektury" nebo cyklu "Jak se žije". V závěru kariéry se vrátil do zpátky Zlína a učil na Vysoké odborné škole filmové. Byl také jedním ze zakladatelů University Tomáše Bati, kde později učil více jak 15 let. Závěr svého života věnoval mladým a začínajícím kameramanům a se svými studenty vytvořil mnoho zajímavých a oceněných filmových projektů. Po celou dobu jeho kariéry byla pro něj hlavní doménou maximální profesionalita a smysl pro humor. Veselou zajímavostí také je, že ve spoustě jeho snímků ho můžeme zahlédnout i před kamerou. Například v pohádce "Z pekla štěstí" se krátce mihne jako strážce-halapartník.