Robert Arnoux

Francouzský herec Robert Arnoux se v meziválečném období stal oblíbeným představitelem vedlejších postav, nakonec natočil přes osmdesát filmů, známý je dnes ale spíše jen v rodné Francii. Pocházel z Lille v severní Francii a herectví studoval na pařížské konzervatoři, mezi jeho spolužáky byli například mnohem významnější herci jako Charles Boyer nebo Pierre Blanchar. V letech 1917-1922 získal Arnoux první profesionální zkušenosti v pařížském divadle Théâtre de l’Odéon, kde hrál v díle moderních francouzských autorů. Před filmovou kamerou stál poprvé již v roce 1921, menší příležitost dostal jako člen Konventu v Ganceho slavném velkofilmu NAPOLEON (Napoléon, 1927). Častěji začal hrát ve filmu až po příchodu zvuku, pracoval pro německou společnost UFA (TANČÍCÍ KONGRES – Le congres s’amuse, 1931), větší roli hrál v kriminálce NEPOKOJE (Tumultes, 1932) po boku svého spolužáka z konzervatoře Charlese Boyera. S ním se setkal také ve filmu LILIOM (1934) významného režiséra Fritze Langa. Mezitím odehrál Robert Arnoux řadu rolí ve filmech natáčených počátkem třicátých let souběžně ve více jazykových verzích. V tehdejší době byl u nás uveden snímek SLEČNA U VOLANTU (Une femme au volant, 1933). Ve třicátých letech jej několikrát ke spolupráci přizval významný filmař Edmond T. Gréville, pod jehož vedením dostal například větší příležitost po boku slavné zpěvačky Josephine Baker ve filmu PRINCEZNA TAM-TAM (Princesse Tam Tam, 1935), jednu z hlavních rolí dostal také v komedii SLEČNA MÁ MATKA (Mademoiselle ma mere, 1937) ve společnosti začínající Danielle Darrieux. Za války pak odehrál několik středně velkých rolí v režii komerčně zaměřeného Jeana Boyera. Mezitím se nadále věnoval divadlu, od progresívního repertoáru ale přešel k osvědčenému bulvárnímu repertoáru, před kamerou se znovu objevoval po boku dobových hvězd. Po válce odehrál Robert Arnoux několik zajímavých vedlejších postav ve filmech s Jeanem Gabinem (ZRCADLO – Le miroir, 1947; NOC JE MÝM KRÁLOVSTVÍM – La nuit est mon royaume, 1951; NAPŘÍČ PAŘÍŽÍ – La traversée de Paris, 1956; ČAS VRAHŮ – Voici le temps des assassins, 1956), k další ojedinělé hlavní roli se dostal v komedii AMÉDÉE (1950). V úspěšných veselohrách opět dostával středně velké úlohy různorodého charakteru, koncem padesátých let se častěji věnoval i divadlu (Théâtre des Célestins, Théâtre Michel). Jen výjimečně spolupracoval s televizí a počátkem šedesátých let se objevil ve dvou epizodách populárního kriminálního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1961-1962). Před filmovou kamerou stál naposledy v rámci koprodukčního povídkového projektu ČERNÝ HUMOR (Umorismo in nero, 1965), který měl premiéru až po jeho smrti. Robert Arnoux zemřel v Paříži 13. března 1964 ve věku 64 let.