Jaroslav Mach

Jaroslav Mach absolvoval gymnázium v Praze. Po maturitě přišel k filmu jako asistent produkce a režie. Spolupracoval s Martinem Fričem, Karlem Steklým, Václavem Krškou a Miroslavem Cikánem. Jako asistent režie nebo scénaristicky se podílel na filmech: Průlom (1946), 13. revír (1947), Železný dědek (1952). Jako spolurežisér Jiřího Slavíčka natočil podle N. V. Gogola aptaci Podobizna (1947). Téhož roku začal psát scénář pro svého staršího bratra Josefa: Na dobré stopě. V roce 1953 natočil s Oldřichem Novým film Slovo dělá ženu, s Josefem Bekem pak snímek Co řekne žena (1958). Od Karla Čapka zfilmoval povídku Tajemství písma, která byla součástí filmu O věcech nadpřirozených. Pro děti natočil v roce 1959 dvě pohádky: O medvědu Ondřejovi a Jak se Franta naučil bát. Příběhy ze současného života jsou filmy Rychlík do Ostravy a Tažní ptáci. K většině svých filmů si napsal vlastní scénáře nebo na nich spolupracoval. V 60. letech realizoval dvě detektivky. Ta první se jmenuje Nahá pastýřka, druhá je kriminální groteska s názvem Rakev ve snu viděti. Hrdiny veselohry Přehlídce velím já jsou malí zlodějíčci a podvodníci většího či menšího formátu. S Vladimírem Menšíkem Jaroslav Mach natočil v roce 1967 film Klec pro dva. Je to dost smutná komedie o osamělém muži, který nabídne pomoc dívce, ale ta patří do zločinecké bandy. Posledním filmem byl Tatínek na neděli, kde se zamýšlel nad problémy rozvedeného manželství. Při dokončování filmu Zlatá svatba v roce 1972 Jaroslav Mach zemřel. Premiéra se již konala bez něho. Poslední otisk Jaroslava Macha v dějinách čs. filmu, komedii s Bohoušem Záhorským a Jiřinou Šejbalovou o manželském páru a jeho trampotách při přípravách na zlatou svatbu, si lidé velmi oblíbili.