Wladyslaw Szpilman

Wladyslaw Szpilman se narodil 5.prosince 1911 v polském Sosnowci jako nejstarší potomek Samuela a Edwardy Szpilmanových. Postupem času pak do rodiny přibyli ještě tři mladší sourozenci: bratr Henryk a sestry Regina s Halinou. Malý Wladek projevoval už od dětství značný hudební talent, takže není divu, že si ke studiu vybral nejprve konzervatoř Frederica Chopina ve Varšavě a později hudební oddělení Akademie výtvarných umění v Berlíně, kam získal roku 1931 stipendium. V obou případech byla jeho oborem kompozice a hra na klavír a v obojím dosahoval vynikajících výsledků, ale politické poměry a vzrůstající antisemitismus jej donutily už po dvou letech Německo opustit. Nějaký čas pak vystupoval ve Varšavě jako klavírní sólista i jako partner amerického houslisty polského původu, Bronislawa Gimpla a od r. 1935 získal stálé místo pianisty v orchestru Polského rozhlasu. V té době se začal prosazovat i jako skladatel a brzy přicházejí na svět i jeho první hity, ke kterým mu často psal (pod pseudonymem Henry) texty bratr Henryk. Značnou popularitu pak Wladyslawovi, používajícímu v té době i uměleckou přezdívku "Al Legro", přinesla také spolupráce s režisérem J Gardanem, k jehož dvěma posledním filmům: "Wrzos" (1937) a "Doktor Murek" (1939), složil hudbu. Ještě v září 1939 přenášel rozhlas živý koncert, ve kterém W. Szpilman exceloval s recitálem Chopinových děl, což však bylo násilně přerušeno bombardováním studia při náletu na polské hlavní město. O šest roků později pak stejný interpret s týmtéž programem slavnostně zahajoval znovuobnovené vysílání svobodného Polského rozhlasu - ale k tomu bylo ještě daleko. S nástupem nacistů se v Polsku začaly prosazovat tzv. Norimberské zákony a tvrdá diskriminace Židů. Szpilmanovi se museli přestěhovat do ghetta, na prsou nosili žluté hvězdy a jejich situace se den ode dne horšila. Každý z nich si musel najít nějakou práci, což v ghettu nebylo nikterak snadné. Wladek se stal členem místního Symfonického orchestru Simona Pullmanna, se kterým hrál po kavárnách, odkud bylo občas možné přinést domů i trochu jídla. Roku 1942 však Němci začali varšavské ghetto likvidovat a povolání k nástupu na transport brzy obdržela i celá Wladkova rodina. Během čekání na Umschlagplatzu (místo nástupu do vagónů) se Wladyslawu Szpilmanovi podařilo za pomoci známého policisty uprchnout, všichni jeho příbuzní ale skončili v plynových komorách nedaleké Treblinky. Wladyslaw se zpočátku skrýval v ghettu a později se mu podařilo dostat se do "árijské" části města, kde pendloval po různých bytech, vytipovaných podzemní organizací ZEGOTA. Po krvavém potlačení varšavského povstání v roce 1944 však zůstal ve vypáleném městě zcela opuštěný a odříznutý od jakékoliv pomoci. Přežíval tu doslova ze dne na den a za svůj život může děkovat německému důstojníkovi, který nejenže ho neudal (anebo rovnou nezastřelil), ale nosil mu jídlo a všemožně mu pomáhal. Oním dobrodincem byl kapitán Wehrmachtu Wilm Hosenfeld, milovník umění a obdivovatel předválečných Szpilmanových koncertů. Jeho identitu se W. Szpilmanovi ještě dlouho po válce nedařilo odhalit, a tak mu jeho pomoc bohužel nemohl oplatit. Hosenfeld zahynul pravděpodobně roku 1952 kdesi v sibiřském gulagu. Po roce 1945 se Wladyslaw Szpilman opět vrátil ke své práci do rozhlasu a hned r. 1946 vydal svoji vzpomínkovou knihu "Śmierć miasta", která však vzbudila nelibost tehdejších kritiků. Sice se podle ní začal roku 1947 natáčet film "Varšavský Robinson", ten ale nebyl nikdy dokončen a Szpilmanův osud tak na filmový pás převedl až režisér Roman Polanski ve svém brilantním díle "Pianista" (2002). Po dobu svého poválečného působení W. Szpilman zkomponoval přes 500 populárních skladeb a písní, stal se autorem znělky "Polskiej Kroniki Filmowej" a spoluzakladetelem Mezinárodního hudebního festivalu v Sopotech. Jeho dílem je hudba k filmu "Zadzwońcie do mojej żony" (1957), dětské pohádkové muzikály "Ciotka Karola" a "Czerwony Kapturek", stejně jako řada vážných symfonií. V letech 1963-1982 často koncertoval se svým "Varšavským kvintetem", se kterým objel prakticky celý svět a odehrál přes 2000 živých vystoupení. V svém "rodném" rozhlase pracoval jako hudebník, umělecký vedoucí i jako režisér hudebního vysílání. O jeho soukromí se příliš neví - snad jenom to, že se svojí ženou Halinou vychoval dva syny - Andrzeje a Chrise. Wladyslaw Szpilman - vynikající muzikant a člověk, který prošel peklem, skonal 6. července 2000 ve Varšavě a je pohřben na tamním Vojenském hřibově. 4. prosince 2011 byla na fasádě domu Al. Niepodległości 223, kde se W. Szpilman za války skrýval, odhalena jeho pamětní deska.