Jan Fethke

Jan (Johannes) Fethke přišel na svět 26.února 1903 v Opole jako syn lékaře. Jeho rodina, stejně jako většina Slezanů, měla polské i německé kořeny, takže Jan i jeho bratři Štěpán a Edmund plynně ovládali obě řeči. Jazykově nadaný Jan si navíc brzy osvojil i mezinárodní řeč Esperanto, která se stala jeho velkým koníčkem. Věnoval se mu už během svých studií na polytechnice v Gdaňsku i později v Berlíně. Byl redaktorem několika esperantských periodik a dokonce v této řeči namluvil komentář k filmu "Morgen beginnt das Leben" pro jeho uvedení na 26. světovém esperantském kongresu ve Stockholmu . Jako osmnáctiletý vydal i své první dílo v němčině - román s kriminální zápletkou "Der ausgestopfte Papagei". Od roku 1923 vydal i několik dalších knih v Esperantu a pro tuto činost často používal umělecký pseudonym Jean Forge. Během svých studií v Berlíně Jan Fethke spolupracoval jako scénárista, s (převážně levicovými) německými filmaři DEFA-studia. Podílel se tak na vzniku filmů jako "Mutter Krausens Fahrt ins Glück" (1929), "Jenseits der Straße" (1930) anebo "Die Katz' im Sack" (1935), ale po nástupu Hitlera se jeho pobyt v Německu stal nežádoucím. Vrátil se proto do Polska, kde se stal vyhledávaným scénáristou a několik filmů: např. "Zapomenutou melodii" (Zapomniana melodia - 1938), či "Zlatou masku" (Złota Maska -1939) i sám režíroval. Po vypuknutí druhé světové války zůstal v Varšavě a jeho postoj během nacistické okupace je dodnes hodnocen dosti rozpačitě. Přes přistoupení k německé národnosti a zjevnou spolupráci s úřady, Jan Fethke svého postavení nikdy nijak zásadně nezneužil. Později působil jako režisér filmového studia "Bavaria" v Mnichově, kde došlo roku 1944 k jeho zatčení gestapem. Rozsudek zněl na 4 roky těžkého žaláře... Přesto k jeho osobě zůstala určitá nedůvěra, a i když nebyl po válce přinucen k odchodu z Polska, ke své práci se směl vrátit až po čase a podmínkou k tomu bylo hlavně přijetí polského státního občanství. V nově se rozvíjejícím polském filmu pak působil jako scénárista a režisér, většinou ovšem raději pod různými pseudonymy. Počátkem šedesátých let proto raději dobrovolně emigroval do západního Berlína, kde pracoval jako učitel Esperanta. K filmu jako takovému se už nevrátil, věnoval se však rozsáhlé publikační činnosti, hlavně opět v Esperantu - sepsal v něm několik dalších románů a vytvořil i obsáhlý německo-esperantský slovník. Zemřel 16. prosince 1980.