Jana Koulová

Herečka Jana Koulová přišla na svět v umělecky založené rodině jako dcera architekta Jana Emila Kouly a sestra sochařky Ziny Koulové. Koulové se v soukromí výrazné osobnosti nevyhnuly ani v dalším toku jejího života, neboť byla manželkou režiséra Oty Ornesta, díky kterému se i ona sama stala členkou rozvětveného uměleckého klanu Ornestů a herečkou je i její dcera Hana Ornestová. Koulová vyznávající inteligentní humor se na jevišti, na plátně i na televizní obrazovce dokázala prosadit i pro svůj atraktivní zevnějšek, jemnou tvář, magické oči a husté černé vlasy. Jana Koulová absolvovala herectví na brněnské konzervatoři a poté nastoupila na oblast, nejprve na scénu Krajského krušnohorského divadla Teplice a poté do Městského divadla Kolín. Od r. 1954 se pro Koulovou její domovskou scénou stala Městská divadla pražská, kde poté působila na všech jejích scénách až do svého odchodu do důchodu více než tři desítky let. I tak ale Koulová jako penzistka na svém jevišti krátce hostovala a vidět ji bylo možné i na dalších divadelních jevištích. Na prknech, která znamenají svět byla Koulová nejprve ideální představitelkou mladých temperamentních slečen i milovnic a postupem let se přehrála do charakterních rolí menšího či středního rozměru. Koulová se za svou divadelní pouť setkala jak s kusy klasického, tak moderního domácího i zahraničního repertoáru a proto jsme ji mohli vidět například v roli Evy v dramatu G. Preissové Gazdina roba; v postavě Laury z Williamsova psychologického Skleněného zvěřince, stejně jako v Shawově Pygmalionu či v Goldoniho Benátské vdovičce. Koulové se poštěstilo hrát i v Shakespearových hrách a tak ve Snu noci svatojánské byla Hermií; v Komedii plné omylů Lucianou nebo Phoebe z Jak se vám líbí. Ve všech svých nastudovaných rolích se Koulová na jevišti postavila v plném nasazení a s patřičným šarmem, což dokázala i ve své poslední úloze, kterou jí přinesla Vančurova Markéta Lazarová. Ačkoliv se Jana Koulová před filmovou kamerou uvedla, ještě jako studentka, větší rolí Jany, dcery krušnohorského dřevorubce ve Weissově dramatu Uloupená hranice, její další úlohy na stříbrném plátně byly už jen epizodními roličkami. V bezejmenných postavách se Koulová potom objevila v Cikánově komedii Pára nad hrncem, kde ztvárnila květinářku; v Hubáčkově dramatu Kavárna na hlavní třídě, kde byla mladou ženou nebo v Borského kriminálce Padělek, v níž si zahrála sekretářku JUDr. Petra Klimeše. Hlas J. Koulové využívali také dokumentaristi a proto byla coby spíkr pozvána ke vzniku dokumentárního snímku B. Vošahlíka Než přijde dítě; stejně jak tomu bylo v případě Jeřábkova náborového filmu Přijďte všichni: Všeobecná průprava. Naposledy se do dějin celovečerní kinematografie Koulová zapsala postavou Hájkové, manželkou hlavního hrdiny, poručíka Veřejné bezpečnosti Václava Hájka v Hubáčkově kriminálním dramatu Černá sobota a poté se na stříbrné plátno již nikdy nevrátila. Zatímco filmové nabídky v dalších letech nepřicházely, o to víc začala Koulová významně spolupracovat s rozhlasovými i televizními studii. Díky tomu se Koulová stala známou herečkou také divákům u televizních obrazovek, ať již z rodinného seriálu V. Janečkové Kamarádi; z několika záznamů divadelních představení nebo i z Hášova detektivního filmu Záhada zamčeného pokoje, do nějž byla obsazena coby pokladní. Touto postavou se J. Koulová také s hereckou prací před kamerou rozloučila. Ke konci své umělecké kariéry se Jana Koulová dočkala prestižní Ceny Senior Prix, kterou jí v r. 1997 udělila Herecká asociace společně s Nadací Život umělce. Přátelská herečka Jana Koulová zemřela ve věku 83 let. Divadlografie – herecká (výběr): ? – Carlo Goldoni: Benátská vdovička; George Bernard Shaw: Čokoládový hrdina (Luku); Dům zlomených srdcí (Ellie); Gabriela Preissová: Gazdina roba (Eva); Whilliam Shakespeare: Jak se Vám líbí (Phoebe); Whilliam Shakespeare: Komedie plná omylů (Luciana); Lillian Hellman: Lištičky (Birdie); Vladislav Vančura: Markéta Lazarová; George Bernard Shaw: Pygmalion; Whilliam Shakespeare: Sen noci svatojánské (Hermie); Tennessee Williams: Skleněný zvěřinec (Laura); Félicien Marceau: Vajíčko (Hortenzie Berthoulletová); … zdroj: Daniel Rubeš - Uzavřené osudy