Alexej Tolstoj

Ruský a sovětský prozaik, dramatik, novinář a esejista Alexej Nikolajevič Tolstoj se narodil 10. ledna prosince 1883 (podle tehdejšího kalendáře 29. prosince 1882) v Nikolajevsku nedaleko Samary (od roku 1918 se město nazývá Pugačov). Jeho příchodu na svět předcházel dramatický útěk těhotné matky ke svému milenci. K manželovi, hraběti Nikolaji Alexandroviči Tolstému, vzdálenému příbuznému slavného spisovatele Lva. N. Tolstého se sice nikdy nevrátila, po synkově narození však složila slavnostní přísahu v chrámu, na jejímž základě hrabě Tostoj uznal chlapečka jako svého syna a dědice, rozvod své ženě ale nildy nepovolil. Alexejova matka, Alexandra Leontievna Turgeněvová (1854-1906), byla na svou dobu velmi vzdělaná a svobodomyslná (podle některých pramenů až extravagantní) žena, spisovatelka. Právě ona měla značný vliv na životní vývoj mladičkého Alexeje. Ten se s rodinou svého otce prakticky nestýkal a vyrůstal na osamocené usedlosti matčina přítele A. A. Bostroma v Sosnovce (Samarská gubernie). Alexej sice stuoval na Technologickém institutu, lákalo jej ale i malířství a literatura. Jeho první literární práce se datují do r. 1908, kdy vyšla tiskem jeho prvotina - knížka "Stará věž" jejíž námět Alexej získal už o tři roky dříve, během své studiní praxe v uralském Nikolajevsku. Tady se také začal zajímat o místní pohádky, legendy a báje, ze kterých pak často čerpal ve svých pozdějších dílech. Vzpomínky na dětství na samotě uprostřed širé stepi pak zpracoval v rozsáhlém románu ze života ruské šlechty (cyklus "Volha", 1909 - 1911). Během první světové války působil jako vojenský zpravodaj a po vítězství bolševiků načas emigroval do Francie, ale později se komunitou ruských utečenců názorově rozešel a roku 1923 se na jednu ze Stalinových výzev vrátil do SSSR. Tady se z něho brzy stal velký obdivovatel a propagátor komunismu, získal hodnost akademika SSSR (1939) a proslul jako spisovatel. Jeho dílo obsahovalo jak prvky moderní sci-fi: "Aelita" (Žena z Marsu - 1923), "Paprsky inženýra Ganina (1927)", tak i velké množství různě zaměřených povídek, románů, esejí a divadelních her. Pro děti vydal knížky "Nikitovo dětství" (inspirované rošťárnami jeho synů) a "Zlatý klíček" (čili Buratinova (Pinokiova) dobrodružství). Největšího uznání a úspěchu však dosáhla jeho historická trilogie "Křížová cesta", která vznikala postupně během let 1922 - 1941. Mnohé z těchto jeho prací byly dříve i později zfilmovány. V meziválečném období pak zastával politicky významnou funkci - reprezentoval sovětskou kulturu v zahraničí a byl předsedou svazu spisovatelů. Během Velké vlastenecké války, už coby slavný spisovatel, sepsal Alexej Tolstoj více než 60 populárně naučných materiálů (eseje, články, provolání, portréty hrdinů vojenských operací). Za své literární počiny se Alexej Tolstoj dočkal i několika významných ocenění - mimo Lenimova řádu z roku 1938 to byly i tři Stalinovy ceny prvního stupně: první z nich získal r. 1941 za 1. - 2. část historického románu "Petr I.", druhou r. 1943 za "Křížovou cestu" (peněžní částky se ale vzdal ve prospěch Fondu obrany státu) a třetí (za divadelní hru "Ivan Hrozný") mu byla udělena až posmrtně - r. 1946. Během 2. světové války byl A. Tolstoj mimo jiné i členem Mimořádné státní komise k prošetření Katyňského masakru. Jeho životem prošlo několik žen, z nichž nejdůležitější asi byla tyto 4: spisovatelova první manželka Julie Rožanskaja ze Samary, s níž měl syna Jurije. Ten ale zemřel v kojeneckém věku a brzy nato se rozešli i jeho rodiče. Několik roků pak žil se Sofií Izakievnou Dymšic, což byla Židovka, která z lásky k němu přestoupila na pravoslaví. Ačkoliv se z tohoto svazku narodila dcerka Marianna (1911 - 1988), ke svatbě nikdy nedošlo. Větší štěstí v tomto směru zaznamenala Natalia Vasiljevna Krandievskaja, která svému manželovi porodila dva syny - hudebního skladatele Dmitrije a fyzika Nikitu (budoucího otce 7 dětí, mimo jiné i současné ruské spisovatelky Taťjany Tolsté). V rodině mimo nich žil i Fjodor, Nataliin syn z předchozího vztahu. A čtvrté místo pak patří paní Ljubě (podle jiných pramenů Ljudmile) Iljičevně Krestinské-Barschevě. S tou Alexej Tolstoj prožil závěr života, žádné další děti však už spolu neměli. Od konce roku 1944 se Tolstého zdraví povážlivě zhoršovalo, takže nakonec musel být umístněn v moskevském Barvichilském sanatoriu. Zde také 23. února 1945 zemřel. Jeho hrob se nachází na proslulém Novoděvičím hřbitově v Moskvě.