Miloš Vacek

Hudební skladatel Miloš Vacek napsal řadu děl v oboru vážné hudby, početně významnou položku v jeho práci tvoří ale i film a televize. Pochází z východočeského venkova, za války začal studovat na pražské konzervatoři skladbu u dirigenta a skladatele Jaroslava Řídkého, po absolutoriu působil jako sbormistr a dirigent Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého (1951-1954). Od roku 1954 pracuje Miloš Vacek na volné noze jako hudební skladatel, složil několik oper (Jan Želivský, Romance pro křídlovku, Bratr Žák), psal balety, komorní a symfonické skladby, výrazným způsobem se podílel také na hudební složce Československého rozhlasu, psal i spartakiádní skladby, v neposlední řadě též scénickou hudbu pro divadla. S filmem a televizí spolupracuje Miloš Vacek od roku 1953 a na svém kontě má hudbu k 27 hraným filmům a 170 dokumentům a animovaným filmům. Poprvé komponoval pro krátký studentský snímek FAMU NEJŠŤASTNĚJŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ (1953), v rámci celovečerních filmů se poprvé uplatnil prací na dětském titulu DOBRODRUŽSTVÍ NA ZLATÉ ZÁTOCE (1955). Ve Vackově hudební tvorbě pro film převažují tituly s vojenskou nebo válečnou tématikou, spolupracoval například s režiséry Jiřím Sequensem (NEPORAŽENÍ, 1956; ATENTÁT, 1964) nebo Karlem Kachyňou (KRÁL ŠUMAVY, 1959; PRÁČE, 1960), významným způsobem se podílel na cestopisných dokumentech. V rámci odlehčeného žánru spolupracoval například s Janem Valáškem (komedie zaměřené na dětského diváka KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA, 1967, nebo NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA, 1968). V sedmdesátých letech se více soustředil na tvorbu pro animované filmy, například o krtečkovi, často se vracel také k tvorbě Josefa Lady a napsal hudbu k večerníčkům O KOCOURU MIKEŠOVI (1971) a O CHYTRÉ KMOTŘE LIŠCE (1983), skládal i hudbu pro filmové a televizní pohádky (HADÍ PRINC, 1983; O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ, 1988 – tato opět vychází z odkazu Josefa Lady). Miloš Vacek je autorem autobiografické knihy Má životní Capriccia (2008).