Eduard Landisch

Landisch byl v roce 1945 krátce totálně nasazen v Říši, po návratu začal hrát jako pianista v Divadle satiry v Praze (na klavír hrál od dětství). Poté nastoupil na FAMU, kde vystudoval obor filmové fotografie a techniky (1953). Jako historicky první kameraman stál u zrodu Československé televize (1953), podílel se také na režii některých inscenací. Především byl ale kameramanem, v této době se pořady i dramatické pořady vysílaly živě, až později se začaly pořizovat záznamy. Landisch v roce 1968 absolvoval studijní pobyt v Kolíně nad Rýnem, krátce pracoval pro televizi v Západním Berlíně, natáčel také v Jugoslávii a v Holandsku. V 70. letech měl pak zásadní podíl na zavedení barevného vysílání v Československé televizi. Eduard Landisch jako hlavní kameraman Československé televize natočil stovky pořadů, většina těch z 50. let je nenávratně ztracena, ve spolupráci s J. Dietlem nasnímal čtyři jeho seriály. Výjimečně natáčel také na Barrandově (film Čintamani a podvodník, 1964). Jako přední odborník ve svém oboru se Landisch uplatnil také jako pedagog, byl docentem a později profesorem katedry filmové a televizní techniky. Své zkušenosti zúročil také jako publicista a pro FAMU napsal i vysokoškolská skripta. Eduard Landisch ještě za socialismu získal řadu vyznamenání, všechna však – včetně titulu zasloužilého umělce – vrátil po roce 1989. Landischovou manželkou je Eva, rozená Fraňková, a z jejich manželství se narodila jedna dcera.