Franca Bettoia

I když italská herečka Franca Bettoia prokázala v několika filmech, že je schopnou dramatickou umělkyní, její talent zůstal nerozpoznán v několika desítkách průměrných snímků. Pochází z Říma a před kamerou debutovala již jako osmnáctiletá v polovině padesátých let 20. století, první větší roli dostala ale až pod režijním vedením Pietra Germiho ve filmu STRAŠÁK (L´uomo di paglia, 1958), který triumfoval na festivalu v Cannes. Na přelomu padesátých a šedesátých let byla již značně vytíženou herečkou, točila nejen v Itálii, ale také ve Francii (TOLIK LÁSKY ZTRACENO – Tant d´amour perdu, 1958; HŘEJIVÁ RUKA – La main chaude, 1959). Její doménou se postupně stal dobrodružný žánr, objevila se i ve filmech tzv. sandálu a meče, velkou roli dostala v propagandistickém filmu APOKALYPSA NA ŽLUTÉ ŘECE (Apocalisse sul fiume giallo, 1960), který pojímal události čínské revoluce z pohledu amerického novináře. Velkou příležitostí pro ni byla role Samoy, manželky titulního hrdiny, ve dvou dobrodružných příbězích o Sandokanovi (SANDOKAN ALLA RISCOSSA, 1964; SANDOKAN CONTRO IL LEOPARDE DI SARAWAK, 1964), které jsou však dnes zapomenuté, protože později je zastínil velmi populární seriál s Kabirem Bedim v hlavní roli. Při práci na filmu IL FISCHIO AL NASO (1967) se sblížila s hercem Ugo Tognazzim, začali spolu žít a mají spolu dvě děti. Syn Gianmarco Tognazzi (*1967) je dnes hercem, dcera Maria Sole Tognazzi (*1971) se uplatňuje jako režisérka. Teprve po pětiletém vztahu a narození dvou dětí se Franca Bettoia za Uga Tognazziho provdala (1972) a tehdy také prakticky ukončila svou hereckou kariéru, aby se nadále věnovala rodině. Později se sice ještě objevila ve filmu NEDOTÝKEJ SE BÍLÉ ŽENY (Touche pas a la femme blanche, 1974), byl to však již jen výjimečný návrat před kameru. Po dlouhých letech si pak ještě zahrála po boku svého syna Gianmarca ve filmu SKINHEADS (Teste rasate, 1993).