Zdeněk Hodr

Zdeněk Hodr (1.1.1908 Žamberk - 15.11.1984 Praha). Byl synem herců Antonína Jana Hodra (1875-1938) a Marie Bonaventurové (1880-1952). S profesionálním herectvím začínal na počátku 30. let v pražské Uranii a potom hrál mimo Prahu ve Východočeském divadle v Pardubicích (1932-1938) a Jihočeském národním divadle v Českých Budějovicích (1938-1941), kde začal vedle hraní také režírovat. Následovalo krátké angažmá v Novém divadle v Praze (1941-1943) a od roku 1943 byl členem souboru Divadla na Královských Vinohradech, kde setrval až do své smrti v roce 1984 (od odchodu do důchodu v roce 1976 zde působil formou hostování). Před kamerou se poprvé mihnul za okupace v roce 1942 ve filmu BARBORA HLAVSOVÁ. Následovaly více než čtyři desítky dalších (vesměs vedlejších) filmových rolí. Mezi ty nejzajímavější patřil Zdeněk Klein ve válečném dramatu DALEKÁ CESTA (1948), profesor Hechtl v krimi STRACH (1963), patolog Chmel v další krimi NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH (1970) nebo inženýr Král v dramatu POLOČAS ŠTĚSTÍ (1984). V televizi prošel řadou inscenací a televizních filmů a zahrál si také v seriálech DOBRODREUŽSTVÍ ŠESTI TRAMPŮ, F. L. VĚK, PAN TAU, FANTOM OPERETY, BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, ARABELA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA a NÁVŠTĚVNÍCI, kde vytvořil roli akademika Archipenka. V roce 1968 mu byl udělen titul ZASLOUŽILÝ UMĚLEC. Jeho dcerou je spisovatelka Daniela Hodrová (*1846).