František Zavřel

František Zavřel, který se narodil 1. listopadu 1885 v Trhové Kamenici. Vystudoval gymnázium v Chrudimi a vysokoškolské vzdělání získal na Právnické fakultě UK v Praze. Od roku 1909 byl soudním úředníkem v Praze a v Chrudimi. V letech 1918–1931 a pak znovu od roku 1941 do roku 1945 byl vyšším úředníkem ministerstva obchodu. Svými politickými názory patřil ke krajní pravici a netajil se sympatiemi k fašistickému hnutí. Byl povahově velice konfliktním člověkem, přesvědčeným o tom, že je zneuznáván a že první republiku ovládají kliky protekcionářů, z nichž ta nejhorší sídlí na Hradě. Dramata psal Zavřel už od dvacátých let 20. století, ale mnohá z nich byla silně provokativní, a tudíž nepohodlná. Třeba hra Boleslav Ukrutný byla napsaná v době oslav svatováclavského milénia. A Svatý Václav je tu neschopným slabochem, kterého Boleslav zbaví utrpení. O jeho dílo nebyl přes veškerou snahu a dštění síry téměř žádný zájem. Zavřel proto trpěl pocitem, že jsou mu házeny klacky pod nohy, a to i z nejvyšších politických míst. Jeho román Fortinbras, kde se pokoušel „odhalit nekalé rejdy“ Edvarda Beneše, byl cenzurou ihned zabaven a stažen z prodeje. Za První republiky patřil Zavřel k významným expresionistickým tvůrcům. Jeho tvorba je oslavou síly výjimečných jedinců, jejichž geniálnost se ostře odráží od ubohosti a přikrčenosti malých lidí. Jeho historické pojetí nadčlověčí vůle a moci je nesporně příbuzné nacistickým teoriím o nadčlověku a jeho individualistickému herojství. Postavy Zavřelových dramat se vyjadřují krátkými, úsečnými výkřiky. Uznání se nakonec dočkal. Příznačně až za protektorátu, kdy za svoji „přínosnou činnost“ obdržel také vysoká vyznamenání. Čím více ho okupanti vynášejí do nebes, tím více jím obyvatelé protektorátu pohrdají. Zajímavá je třeba poznámka o výsměchu, se kterým se na Barrandově setkala komedie z roku 1940 s názvem Panna. Předmětem výsměšného pohrdání touto slabou konverzační veselohrou byl ale především autor divadelní hry, podle které se film natočil – František Zavřel. Svou titánskou pentalogii dramat Polobozi také příznačně věnoval tvůrcům nové Evropy, tedy Hitlerovi a Mussollinimu. Protože umělecká veřejnost k jeho dílu demonstrativně mlčela, rozhodl se rozeslat všem možným kulturním institucím otevřený dopis, v němž vyjádřil rozhořčení nad naprostým nezájmem o jeho dílo a dokonce vyhrožoval tím, co si všichni přáli - že přestane umělecky tvořit. Poté, co se ani na tento zoufalý apel nedočkal žádné reakce, ukončil svou činnost dramatika a vrhl se na psaní zmíněných pamětí. Již během květnové revoluce v roce 1945 byl vyhozen revolučními gardami ze svého bytu na dlažbu. Následně byl bezdomovec Zavřel vyšetřován pro podezření z kolaborantství a v listopadu 1947 byl zcela zubožený nalezen v pražských Letenských sadech a ihned převezen do nemocnice. Zde zemřel 4. prosince 1947.