Alberto Rabagliati

Pohledný italský zpěvák Alberto Rabagliati patřil k prvním průkopníkům populární hudby v Itálii, hrál také ve více než dvaceti filmech. Pocházel z Milána a zpěvu se věnoval od dětství, přelomem v jeho kariéře se stal rok 1926. Tehdy zemřel nejslavnější ženský idol Rudolph Valentino a hollywoodští producenti na to reagovali vyhlášením soutěže, aby zaplnili mezeru po chybějícím krasavci italského typu. Alberto Rabagliati sám nebyl přesvědčen, že je k účasti v takové soutěži předurčen, překvapivě ale zvítězil mezi 80.000 přihlášenými a odcestoval do Spojených států. Příslib filmové kariéry však zůstal u jediné vedlejší role policisty v dramatu ANDĚL ULICE (Street Angel, 1928), dostal ale příležitost zdokonalovat se ve zpěvu a zkoušel různé hudební styly, oblíbil si zejména jazz a swing. Filmová společnost Fox Film Corporation nakonec s Rabagliatim vypověděla smlouvu, ocitl se bez prostředků a nějaký čas například umýval nádobí v restauraci, protože jenom zpěvem se uživit nedokázal. Do Itálie se vrátil po čtyřech letech a počátkem třicátých let pokračoval v dráze zpěváka, časem získal značnou popularitu a měl i vlastní pořad ve státním rozhlase. Fašistický režim respektoval Rabagliatiho oblibu u posluchačů a umožňoval mu, aby do svých projektů importoval i americké styly typu již zmíněného jazzu a swingu, které byly jinak v diktaturou izolované Itálii zapovězené. Kromě rozhlasových a gramofonových nahrávek se za války začal Alberto Rabagliati znovu prosazovat i jako herec. Do hlavních rolí jej dvakrát angažoval režisér C. L. Bragaglia (ŠKOLA OPATRNÝCH – La scuola dei timidi, 1941; ŽIVOT JE KRÁSNÝ – La vita e bella, 1943), po boku mu stály dobové krásky Carla del Poggio a María Mercader. I po válce koncertoval, nahrával na desky a příležitostně znovu točil filmy, tentokrát ale již jen ve vedlejších rolích. Několikrát jej obsadili tvůrci dobrodružného žánru (RYTÍŘ BEZ ZÁKONA – Le avventure di Mandrin, 1952), vidět jsme jej mohli v amerických filmech realizovaných v západní Evropě. Jako majitel nočního klubu se objevil ve filmu BOSONOHÁ KOMTESA (The Barefoot Contessa, 1954), později hrál po boku Marlene Dietrich ve snímku PŘÍBĚH Z MONTE CARLA (Montecarlo, 1957). Tady jeho postava měla jméno Alberto, což bylo společné i pro několik jeho dalších vystoupení před kamerou. Zhruba do poloviny padesátých let vystupoval Alberto Rabagliati na různých scénách jako zpěvák v muzikálech a hudebních komediích, na stříbrném plátně jej diváci mohli vidět naposledy v komedii DÁMY A PÁNOVÉ (Signore & signori, 1965), poté ještě příležitostně účinkoval v televizi. Alberto Rabagliati zemřel v Římě 7. března 1974 ve věku 67 let.