Lionello De Felice

Italský režisér Lionello de Felice natočil osm filmů různých žánrů, více uplatnění našel jako autor scénářů pro jiné režiséry. Narodil se v malém městečku Montoro Inferiore v jižní Itálii, od dětství ale žil v Neapoli, pocházel ze šlechtické rodiny, mezi jeho příbuznými byl mimo jiné papež Lev XIII. V Neapoli vystudoval práva, poté přesídlil do Říma, kde absolvoval studium režie na filmové škole Centro Sperimentale de Cinematografia. První zkušenosti s režií získal jako asistent významného tvůrce Alessandra Blasettiho (ŽELEZNÁ KORUNA – La corona di ferro, 1941; ČTYŘI KROKY V OBLACÍCH – Quattro passi fra le nuvole, 1942), Blasettimu asistoval také při vzniku historického filmu FABIOLA (1949), k němuž byl i autorem scénáře, mezitím psal i pro jiné režiséry. Jako samostatný režisér se uvedl poprvé špionážním dramatem z první světové války BEZ VLAJKY (Senza bandiera, 1951). O rok později natočil životní příběh zpěváka Luciana Taioliho s ním samotným v hlavní roli (ROMÁN MÉHO ŽIVOTA – Il romanzo della mia vita, 1952). V jeho další tvorbě bylo sázkou na jistotu spojení s populárním komikem Toto, s nímž natočil komedii TŘI ZLODĚJI (I tre ladri, 1954); film v italských kinech viděly bezmála dva milióny diváků. Jeden film pak natočil ve Španělsku, poté se znovu více věnoval psaní scénářů. Napsal několik příběhů pro tehdy oblíbený žánr sandálu a meče, nakonec jeden takový film sám natočil (KONSTANTIN VELIKÝ – Constantino il grande, 1962). Poté napsal ještě několik scénářů, později jako režisér a scenárista pracoval v televizi. Lionello de Felice zemřel v Římě 14. prosince 1989 ve věku 73 let.